- Zkrátka, JSEM 🙂 Další zelené políčko, překrásná duha, milé překvapení v poště z Anglie!; děti, zpěv, veselo, milo, krásno, rozverno… 🙂
- I když se ne vše daří, něco jiného, většího, se zadařilo, a z toho mám fakt radost a na další rok plný práce se těším.
- Chůze ve sněžení, modlitby, procházka domů.
- Ukončeny další dva předměty, sluníčko v protokolu, užívám si jízdy novým expresem.
- Pořádek ve věcech = úklid duše, učení, procházka s modlitbami, fascinující měsíc.
- Přestože slzy, tak právě proto vděčnost za slova “copak, jsi dnes nějaká zaražená” s opravdovým zájmem, nasloucháním a pochopením; perličky jako “dnes ti to sluší – ty jsi zhubla – ale nezpychneš?” a “ty příběhy říkáš dětem fakt dobře!” – Boží požehnání ve společenství.
- Navzdory smutnu a bolu si jsem jistá jedním: Bůh mi dává přesně to, co potřebuji. Nestrádám, ale ani mě nerozmazluje. A to je to podstatné a plné zaslíbení. On ví, já ne, a tak přijímám s pokorou… (a pohádkové sněžení, co bývá 1 den v roce)
Kamarádka mi připomněla jednu píseň (smutná, krásná, jednoduchá, plná):
Cítím z tohoto článku velkou (a krásnou!) pokoru, která zjemňuje a dává možnost zaznamenat mnoho jemného. A také úctu…
Především pátý bod mě zaujal – poslední dobou cítím velkou potřebu uklízení a třídění. Fyzického i psychického – a z gruntu. Touha po tom pořádku ve věcech ve mně sílí, snad to souvisí se zkouškami, které mají přijít, a s volbou směru, která se blíží…
Jsem ráda, že Ty pořádek ve věcech a pocity s ním spojené už máš. 🙂
Ale těšení se na práci příštího roku sdílíme! 🙂
Moc pěkně jsi srovnaná s Bohem, se světem i sama se sebou. Krásné psaní, krásná slova a krásné starosti a radosti.
Avis: Tvůj komentář mě přiměl se zamyslet. Nemám té pokory a úcty dost, ale momentálně jsem ve fázi přijímání a učení a líbí se mi 🙂 Asi se učím věci přijímat, i když nejsou po mém, protože důvěřuji. Je to nové a rozechvělé, ale. Jojo 🙂
Práce, která dělá radost, je nejlepší!
Vendy: Děkuji, mockrát. Sice se zrovna srovnávám, ale je to nádherný (i když lehce bolestivý) proces 😉