(Ne)malé radosti #‎55

  1. Prohození pár slov s vedoucím.
  2. Noční zpráva.
  3. Ocún!
  4. Les!
  5. Zvládla jsem sekanou bez maminky!
  6. Překonávání se po malých krůčcích. Palačinková legrace. Šípky.
  7. Zvládla jsem sama rýži v troubě poprvé! (doma ji dělávám na železné plotně)

nemale-radosti-55_1

Podzim! (a to listí je druhořadé ;-))

nemale-radosti-55_2

Malé krůčky. Vděčná vzpomínka, podělení se s dětmi, které tušily, ptaly se nebo nevěděly. Vděčnost za 12 cm, které správně dle maminčiné předpovědi už najdu jen já. Vděčnost za pohotovost (m)Lékárníka, náhodného tábořícího páru a našeho tábora. Vděčnost za postupné společné s (m)Lékárníkem překonávání děsů a vracení se na výpravy i ke skalám. Vděčnost, že zvládnu na bezpečné straně sedět, pozorovat a děkovat. Vděčnost Bohu, že mě tehdy vzal do náruče a odložil složené brýle na mech, sundal hodinky a odepl slibový odznak a položil mě vcelku pod kopec v pořádku.

nemale-radosti-55_3

Podzim podzim už je tu, barev pestrou paletu nám dal…

nemale-radosti-55_4

Poprosila jsem maminku, aby mi z gruntu vyprala postel, tak k tomu vzala i tu J. Ale že schválně nepoznáte, co je čí? 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotím, O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „(Ne)malé radosti #‎55

  1. Palačinková legrace? Mmm, mám chuť na palačinky:D
    Ti plyšácí jsou super… nejprve jsem si říkala – to bude vše od Berry… pak koukám na komentář a v polovině si říkám – ahá, tak ne, to je J. … no a teď vůbec nevím:D

    • Jo, ty palačinky byly fakt vynikající, na to, že je dělali dva 11letí kluci, neskutečné. Jenom, udělej nám těsto (začátek míchali oni, hrudky jsem jim pak udělala já), spolu jsme zjistili jak smažit, aby se to zbytečně nepřipalovalo a nebyl tuk a pak mi poručili, abych si sedla na jimi donesenou židli, dala si nohy nahoru na druhou donesenou židli a hlídala je (a u posledních pěti si donesli židle a sedli jsme si do hvězdy okolo té jedné a řehnili se jako koně, když se někdo blížil ke kuchyni, to chlapci vyskočili k práci ;-)). Dokonce rádkyně začala mazat palačinky místo mě a já jen seděla a koukala na ně. Neskutečný 🙂
      No, zkus, aspoň nějaké 😉 Věrní čtenáři by měli jistojistě poznat Plynkáčka, o kterém jsem tu dříve psala (hodně dávno :-D). Všichni naši plyšáci mají jména 🙂 Haldu si dávám do postele a pak se do ní vždycky zavrtám, protože mám polštář úplné pohankové nic a normální nezvládám, jak je vysoký (s osmičkami jsem trpěla, když jsem musela mít podloženo pod hlavou, měla jsem pocit, že sedím 😀 :-))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.