- “Máte projev?” “Prosím? My jsme fyzici!” A setkání s Melly!
- Rok od svatby (m)Lékárníkových = rok radostí!
- Je podzim. Ve svém huňatém svetru pískle, tentokrát bez copů, fotilo šípky, výskalo radostí a stydělo se za boty, které z poprchávání a trávy chytly špinavý glanc. A když za tmy kráčelo domů, dělalo letadýlko na patnících, nahlas se smálo a mávalo prázdným houpačkám. Příště si k těm šípkům vezmu šáteček, říkalo si s nadšením, udělám z něj uzlíček, zavěsím na větvičku a budu sbírat, jako před rokem. Pískle cítí radost a něhu a je rádo, že prostě JE.
- Babinec s E. a M., vyzvednutí výborné zásilky u Pa.
- I když jsem se poprvé u zubaře bála, dobře to dopadlo. Večerní přednáška.
- Večerní přednáška.
- Nic se mi nestalo.
(Melly, snad se nezlobíš ;)) Lienočko, pozri, radosti na živo!
3 hrdé generace s dokončeným VŠ vzděláním (maminka Zdravotnice křížená s porodní bábou a psychologickou peerkou, lék. fyzička, babička Lékárníková – ne, to kde jsem nemám v genech, když druhá babička je taky sestřička o:-) ;-))
Myslím, že tatínek je hrd na jedinou Dcéru 😉
Prosím, povzbuďte maminku, že jí jsem podobná! (prý máme konečně stejný úsměv)
Nezlobím, celý týden jsem se těšila na tenhle článek:D Taky tě trochu zklamal projev od antropologů? My jej měli právě psaný obecněji, za všechny, a kapela nás nenechala jej přednést:(
Už to je rok radostí? To je prostě krása!
Ale né! 🙂
Projev od antropologů nás znechutil a nevydrželi jsme to, propukli jsem v hurónský smích v našem koutku, když machrovali s latinou a tvrdili, že to byla největší obtíž, že neví, co je největší obtíž. A že jsme teda asi všichni antropologové nebo co 😀
Vím, mrzelo mě to – svět je malý, Martin je můj spolužák z gymplu! (z vedlejší třídy) – o to více mě to mrzelo.
Rok – tak velký a bohatý rok!