Poslední část dovolené. První a druhá část.

11. den – Vyškov

Ráno vstávám brzy, protože se musím jít objednat na kožní s úmorným slunečním ekzémem, který mi komplikuje život. Maminka udělala z rakouských borůvek výtečné knedlíky a pere, my zatím jedeme do Vyškovské zoo. Přijíždíme na parkoviště, kde se platí 20 Kč/den a až po vjezdu s velkým úsilím najdeme místo. Je téměř plno. Na J. přání jdeme prvně do dinoparku, který je součástí. Nasedáme do dinovláčku, ale množství netrpělivých lidí nás rozdělí. Prvně to vypadá, že budu muset jet dalším spojem, ale nakonec nacházím místo. Paní usazovatelky si lidé bezohledně nevšímají a neposlouchají ji. Čeká nás asi 15min přejezd na okraj města, kde krásnou bránou vjíždíme do parku. Ten je malý a já si celou dobu kladu otázku „proč“. Přijde mi to jako přehlídka filmových triků. A to je tak celé. Nejvíce se nám líbí 4D kino (cca 10 min v ceně vstupu – chvěje se i podlaha). A nad hlavami nás pozorují lidé šlapající na kole (za příplatek).

Je zde „reklamní“ koutek hvězdárny, kde potkávám spolužačku a vyučujícího z astra, kteří to mají na starost. Nejkrásnější částí je koutek záchranné stanice s neobvyklými zvířaty. Chceme přejet vláčkem zpět do zoo – lidé jsou bezohlední a J. popadá panika, že nechce být rozdělený. Sedíme v jedné řadě, ale pozoruji strašný obraz – očividně mentálně postižený chlapec bloumá, nakonec je usazen a já vyrozumím, že je tu babička s vnoučaty a rodiče části vnoučat. Jsou ale rozděleni – babička a rodiče se již nevlezou, řetízky zacvaknuty, a tak na děti volají, že mají mobil. Ať nemají strach, že se za 20 min najdou. Když dojíždíme do zoo, postiženého chlapce se ujímá pán, že spolu na babičku počkají (nelze rozlišit, jestli k sobě patří, ale chlapec je očividně na babičku fixován). Samotná zoo je malá, ale výjimečná. Jsou zde pouze domestikovaná zvířata, avšak z různých regionů. Nechybí přemíra druhů králíků, drůbeže a koz. Dokonce je zde i mula! Samotná zoo je tak projitá rychle (ani nestihneme dojíst barevný sladký popkorn).

Věděli jste, že tato opička funguje jako asistent? Umí pomáhat dávkovat léky, podávat základní věci – takový pes v menším a příjemnějším a šikovnějším. Po pár letech jde do domova důchodců, kde ji nechají dožít.

Hodně času ale vezme prohlídka Hanáckého statku, který je překrásný. Je postaven dle předlohy z jedné vesnice, na dvorku jsou věci k zemědělství, kozel a holubi. A dále tu je kuchyň i ložnice, kde se mohou bezostyšně „prošmejdit“ šuplíky. Dále navazuje environmentální centrum – aktivity pro děti, 3 výuková videa o životním prostředí (nenásilná, oslovující a překrásná!), plakáty jak šetřit vodou, expozice o včelařství, vysypané druhy zemědělských plodin… Nestíháme vše – bude se zavírat, a tak jedeme domů za maminkou. Na príma výborný vajíčkovo-zeleninový salát.

12. den – Olomouc, Sv. kopeček

Po ranní rozpačité kožní kontrole jedeme do Olomoucké zoo – znám ji malinko ze seriálu Pět mrtvých psů, který se mi moc líbil. Dálnice je šílená, ale konečně dojíždíme. Hned u vjezdu je plné parkoviště, ale jedeme dál, až zaparkujeme na silnici na konci Olomouce, odkud vede šipka a žlutá značka 700 m do zoo, kterou se jde přes les. To je příjemné! Tato zoo také není příliš velká, ale jsou dobří v tom, co mají. Můžete se projít přes výběh makaků, za 40 Kč jet přes 2 safari s komentovaným výkladem a od rána do 15 h je komentované krmení. Od 13.30 jsme s pánem navštívili právě makaky, medvědy + lvy, lemury a žirafy. Moc se nám to líbilo a měli jsme ho téměř pro sebe, protože ostatní lidi to nezajímalo. Nevýhodou však bylo kácení, protože zoo ve velkém napadl kůrovec. Dále se tu chystají 3 další safari. Jsou tu také krásná akvária a vyhlídková věž na celou Hanou. Zkrátka – užili jsme si to!

Lemur se stal mým nejoblíbenějším zoo zvířetem!

13. den – dovolená končí

Generální úklid domácnosti, práce na zahradě s grilováním. I s (m)Lékárníkem! Vše jednou končí…

Fotky z celé dovolené, všech tří částí. Kdo poctivě četl, bude vědět co k čemu patří. Znáte to, zvu vás na virtuální dovolenou 😉