Ach, já zapomněla na radost z minulého týdne. Jdu do knihovny pro rezervovanou knížku. Pan knihovník ji hledá a pak říká, no jo, slečno, ale vy už máte 20 knížek. Načež já a to je snad problém? No, to je limit. (následuje zkroušený výraz, že tu knížku ke studiu fakt potřebuju) Tak já vám ji půjčím, ale co nejdřív nějakou z toho seznamu vraťte! A taky jsem chtěla říct – dnes jsem se seznámila se svým vedoucím diplomky a je príma. Nebojím se – bude to těžké, ale vzhledem i ke garantovi se nebojím, že by mě nechali viset ve štychu. Myslím, že to dopadlo požehnaně. Teď už jen zvládnout vše ostatní 😉
1. studentská bohoslužba, zajímavé slovo, modlitby a požehnání do školního roku. Pár slov s kamarádem, který je tu na “dovolené” po necelém roce v cizině. A večerní úsměv.
Tohle je prostě. K popukání. Když se na to s vážnou tváří musíte třikrát dívat, abyste se to správně naučili. KomTr – “Tvá evaluace nebyla podle danceflooru, ale bylo v ní vše, byla cílená, začala hned názvem, líbila se mi!”
Prostě sobota. Mohla jsem si zazpívat po speciálním příběhu pro děti s J. a krásnými slečnami.
Jak jinak to ukončit, než písní (mám tak nějak radost ze života, a to jsem si nádavkem před chvílí hrála pět minut s krásnou malou princeznou s autíčky a vláčky):
6 komentářů u „(Ne)malé radosti #52“
S tou diplomkou je to fajn. Dobrý vedoucí je podle mě snad nejdůležitější věc 🙂
Katy: Ani to snad jinak nejde! Hlavně by mohli takhle zpívat častěji – je to druhá jeho sólová a i tu první, Father´s eyes, miluju. Slova, famózní. Hudba, taky 😉
Gratuluji, drahá, ke všem radostem, k vedoucímu práce zvlášť! 🙂
V Praze snad limity na knížky nemají (alespoň ne v míře, že bych ho mohla dosáhnout), už k těm dvaceti také šplhám. A to paradoxně přestože nečtu.
Takže zdravotník stráví mytím rukou mnohem více času než normální smrtelník, pochopila jsem to dobře? 😀
😀 Těch dvacet máme na univerzitě (do teď jsem to nevěděla – nemůžu mít tedy 40, když mám dvě studia?), ale v zemské, kde si také půjčuju, je (pokud) limit vyšší. Nedávno jsem se tam srazila se Švagrovou, která vracela 27 😀
Já vlastně taky přestala číst, už jen studuju 🙁
No, vtip je v tom, že video neznázorňuje mytí rukou, ale desinfekci! Mýt se má, ale dezinfikovat pořád! Vejdeš do pokoje, dezinfekce, šáhneš na pacienta, dezinfekce, vyměníš mu hadičku, dezinfekce. A zákaz nošení hodinek! Chjo, ale já mám v plánu být “bokem”, že, tak třeba to bude jinak 😀
S tou diplomkou je to fajn. Dobrý vedoucí je podle mě snad nejdůležitější věc 🙂
Hned jak takhle písnička vyšla, jsem si ji naprosto zamilovala 🙂
Melly: Pravdu díš 😉
Katy: Ani to snad jinak nejde! Hlavně by mohli takhle zpívat častěji – je to druhá jeho sólová a i tu první, Father´s eyes, miluju. Slova, famózní. Hudba, taky 😉
moje řeč 🙂
Gratuluji, drahá, ke všem radostem, k vedoucímu práce zvlášť! 🙂
V Praze snad limity na knížky nemají (alespoň ne v míře, že bych ho mohla dosáhnout), už k těm dvaceti také šplhám. A to paradoxně přestože nečtu.
Takže zdravotník stráví mytím rukou mnohem více času než normální smrtelník, pochopila jsem to dobře? 😀
😀 Těch dvacet máme na univerzitě (do teď jsem to nevěděla – nemůžu mít tedy 40, když mám dvě studia?), ale v zemské, kde si také půjčuju, je (pokud) limit vyšší. Nedávno jsem se tam srazila se Švagrovou, která vracela 27 😀
Já vlastně taky přestala číst, už jen studuju 🙁
No, vtip je v tom, že video neznázorňuje mytí rukou, ale desinfekci! Mýt se má, ale dezinfikovat pořád! Vejdeš do pokoje, dezinfekce, šáhneš na pacienta, dezinfekce, vyměníš mu hadičku, dezinfekce. A zákaz nošení hodinek! Chjo, ale já mám v plánu být “bokem”, že, tak třeba to bude jinak 😀