- Svatba Kapitána a Zdravoťačky – vzali se. Ale přestože jsme pomáhali, mohli jsme si popovídat s přáteli navzájem po delší době a hlavně má drahá D., která mi zase mizí do ciziny, neunikla mému dlouhému objetí. Nějak mi to čím dál více chybí, jak se všichni vyžeňují a vyvdávají a odjíždí do zahraničí, nebo stěhují na druhý konec republiky, je mi smutno. A tak se opět dostáváme do koloběhu – kdo si vzpomíná, tak ví, že první radosti vznikly na popud svatby (m)Lékárníka ze stesku, že se s rodinou nescházíme dostatečně. Jsem tedy vděčná, že se učím 46 týdnů každý den hledat důvody k radosti. A už mi nestačí jen jeden. A to je mou velkou vděčností.
- Překonala jsem totální leonóru a upekla a vyřídila pochůzky.
- Kefírka na příměstském hudebním táboře chutnala! (říkal J.) Konečně první letní ratatouille. Slast.
- Kolo, 3 zahrady, šichta 7 hodin.
- Po včerejšku si kladu otázku, kdo by potřeboval posilovnu? Znáte “naked” dorty? Tak já ten princip jednoduchosti spolu s ekologií aplikovala do polévky – zpěněná cibulka a kostky kedluben, zalité vývarem z brambor, které budou k masu, sůl, rozmixovat. Slast!
- Představení Díra dětského příměstského tábora – moc krásné. A J. se pochlapil a měl krásnou trojroli!
- Príma den.
Někdy stelu dětem, a někdy jablkům.
Príma snídaně, kterou jsem si v pátek večer nachystala na sobotu. Lahoda!
To jsou tak krásné radosti!:) Jen tak dál, Berry, ať se ti daří:) A ten stesk… ono to asi prostě patří k dospívání, ne? Zvyknout si na to, že se mění složení lidí, kteří se kolem nás pohybují…
Děkuji!
Když já nevidím zatím tu změnu, jen ten úbytek 🙁
Jupii, zasa som si Ťa vyhľadala, a dočítala všetky vďačnosti, ktoré som zameskala cez leto 🙂 a som vďačná za každý deň, kedy si mohla byť vďačná.
Chybas mi.
I ty mě! Jsem ráda, že jsi vděčná za mě, já jsem vděčná za všechny radosti, které hledám a díky kterým žiji.