(Ne)malé radosti #‎35

  1. Dokončeno 4. + půlka 5./6.
  2. Ukolébavka + druhá půlka 5. a skoro 6./6.
  3. Krupička s jahůdkami, na kterou jsem měla chuť k snídani, aby se mi lépe učilo.
  4. Neskutečná Boží milost. Semestr mám ukončen, mohu jít ke státnicím. Když jsme v předvečer s maminkou klekly k postýlce, jako když jsem byla malá, najednou mi do očí vhrkly slzy, přišla jsem o hlas a nebyla schopná ze sebe dostat ani hlásku. Celou noc jsem se zmítala v nočních můrách, ve kterých jsem zkoušku opakovala stále dokola, průběžně se budila a nemohla spát, ve škole na mě šly mdloby. Ale když jsem dostala zadání, kromě jednoho příkladu jsem měla všechny propočítané  z domácí přípravy a přišla i na ten pátý. Ústní jsme pak nějak se zkoušejícím dali dohromady. Tatínek mě odměnil šamponem z Yves Rocher a hurá se učit na písemné státnice, ke kterým jsem připuštěna 🙂 Navíc, (m)Lékárník dnes udělal důležitou poslední zkoušku na teologickém semináři před absolutoriem a Švagrová dvě zkoušky. Pro dnešek máme všichni splněno, když maminka v pondělí zvládla svou zkoušku.
  5. Odměnila jsem se – napekla bábovku, muffiny, koláče a Honzovky; vytřela a navoskovala podlahy, uvařila polévku, umyla boty, utřela prach, vysála a kibicovala J., ať taky něco dělá. A pak jsem se vyloženě těšila, že si sednu a otevřu mechaniku z prváku a budu malovat působení sil a moc dobře se mi učilo. A ještě jedna obrovská radost, vděčnost, s kterou se budu asi ještě vracet. Hrne se na mě, kolik lidí se za mou zkoušku modlilo, myslelo, aby to dopadlo tak, jak má. Společenství věřících se mi líbí – že nejsme skupinou s prominutím “pámbíčkářů”, kteří jen chodí do kostela, ale zajímáme se o sebe i v běžném životě (někdy ;-)). Ten pocit je výjimečný. Před pár týdny jsem cítila obrovskou potřebu Boží náruče. Teď tu přítomnost vnímám a strašně se těším na letní týdny, kdy se budu ztišovat (bez učení) s Bohem.
  6. Rychlonávštěva prarodičů.
  7. Učení šlo, téměř třídenní migréna večer ustala 🙂

(ne)male radosti 35_1

(ne)male radosti 35_2

Malý bonus za delší text. To mi donesla maminka z práce a neuhádnete, co to znamená. Panáček je smutný, protože má nemocné srdíčko. Ale až dostane ten lék od firmy, která panáčka donesla, bude veselý a srdíčko ho nebude trápit! Zkrátka, “dýleři” pochopili, že propiskami neuplatí, tak to zkouší přes sladké. Mno, jediné, co se jim musí nechat, je originalita.

Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „(Ne)malé radosti #‎35

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.