- Spočítáno další množství příkladů a mám pocit, že rozumím.
- Konzultace.
- Prádlo venku, déšť a kuskus k obědu.
- Zase ne. V čem tedy v tak strašném dni najít radost? Že to stále není konec a z milosti mám pokus navíc. Jen už nemám síly.
- Dodělána 1./6 komplet (rozumějte – minulý týden jsem počítala liché a přeskakovala ty, které na konzultaci “by tam neměly být”, takže teď jedu sudé a neporozuměné liché).
- Procházka, déšť, spánek.
- Dneska byl výborný den, když se na to podívám večer zpětně. Byla jsem pořád unavená, zadek mě už neskutečně bolí, zápěstí se ozývá, ale…
- tatínek uvařil báječný oběd – jeho polévku, brambůrky s jarní cibulkou a kuřecí prsa napřírodno se sýrem, cibulí a smetanou, k tomu všemu okurkový salát a na odpolední svačinku jeho nepřekonatelné palačinky dle původního francouzského receptu
- pod stolem mám uždibovací sáček s marshmallows
- energii mi dodává sládkova jablečná limonáda
- odpoledne jsem jela na naší bezovce
- funguje mi PC s anglickými výsledky a postupy příkladů
- myslí mi to, takže se v tom přeházeném cizojazyčném binci vyznám
- profesorka ocenila mou snahu a uznala mi kolokvium z věci, kterou se náš obor neučí
- miminka pavích oček krásně papala u krmení a ještě ani jedno neumřelo
- kluci z Way to go, o kterých jsem psala, konečně vydali po velkém napínání a odpočtu první klip, který je rozhodně zajímavý a není hraný, ale ze života – jeho shlédnutí doporučuji nejen proto, že jsem pod nátlakem ;-), ale i proto, že to stojí za to!
- před spaním jsem si nadělila porci smíchu
- a hlavně jsem dodělala 2. + 3./6
… jdu spát, dneska si to zasloužím. Možná můj sobotní příběh o orchideji dal uvědomění i mě samotné, než dětem, kterým jsem ho vyprávěla. Vy se dočkáte. Vzhledem k množství přednastavených článků o prázdninách 😉
Za odměnu za dočtení dnešních delších radostí vám chci něco ukázat z procházky (den 6.), kdy jsem po dlouhém týdnu vytáhla paty, nos i ruce ven, abych vyvenčila foťák, který už skučel. A setkala se se svým obvyklým bojem – vidím něco překrásného, ale nedokážu to zachytit, abych to předala. Pavučinové starodávné království. Nebo jen potrhané deštěm?
ach…to mě mrzí.
víš, to jsme se asi ještě neznaly..lae někde hluboko na paralelním je spousta deprese o tom, jak se mi nepodařilo projít ani ten poslední pokus a musela jsem začít znovu jinde. Bylo to strašný, protože nevím, jestli to má co dělat s mými schopnostmi/neschopnostmi, ale stalo se tak. Působíš zatím pozitivně, takže – času zatím dost, držím všechny palce!
Držím ti palce k tomu poslednímu pokusu z milosti. Snad to už vyjde:) A nedělní radosti jsou hrozně milé 🙂
Tátovo nebo mámino jídlo bývá nezapomenutelné.
Umíš si teda užívat každé pěkné chvilky!
A to vonění k bezu, jak jsi o něm psala – taky to tak dělám. Někdy voním k růžičkám, někdy k jasmínu, a být mezi bezem, to je vůně přímo omamná!
A donést si domů čerstvě natrhané bezové květy a rozprostřít je na papír k sušení, provoní celý dům nebo celý byt.
Prima radůstky, ať soukromé nebo pracovní nebo ty s dětmi.
Paralela: Úplně malinkato jsem nakoukla, ale asi jsem netrefila správné období. Objevila jsem ale jiná poklady, které jsem prohltala. Nevím, z těch ukázek, co dáváš, si myslím, že jsi schopná velmi a obdivuji tě! Děkuji, moc si toho vážím.
Melly: Ňunínkové, že?:-)
Van Vendy: Snažím se 😉