“No, nevím, kolik je slečně let, jestli by si troufala na podpatek, tak mohu doporučit tyto boty.” “Jé, to jste hodná, já za měsíc státnicuju.”
Zalézt si o pauze s obědem do rozbujelé zelené přerostlé botanické zahrady a poslouchat pěnkavu.
Tak trochu omylem ukončit kolokviem další předmět.
Vůně benzínu, vlhké trávy, hlíny, šeříku, tulipánů a dokázat si sílu v rukou.
“Slečno, máte moc pěkné příběhy.” Na kluka, který mi toto překrásným basem pošeptal ve tmě, když jsem zvedala do náruče unaveného O., a zmizel, než jsem po vyblekotání “och, děkuji” stihla zjistit, kdo to je, vyhlašuji pátrání!
Píseň “Hoří dál” a krásné počasí.
Buchtičky se šódó. A vůbec, príma víkend o Moravských bratřích, Davidu Kristiánovi a v zelené přírodě.
