22 krásných bytostí, které jsou už dnes zase doma.
Těšila jsem se do školy.
Možnost mluvit o uplatnění s někým, kdo se trochu orientuje. A ujíždím a dávám si do všeho čerstvou mátu a oregano.
Konečně mi počasí umožnilo se učit celé odpoledne venku.
“Paní doktorko, MR mi vysvětlovat nemusíte. Technicky vím naprosto přesně, jak to probíhá.”
Po asi 15 letech jsem si mohla zazpívat svou oblíbenou píseň, která mi připomíná celé dětství, páteční večery u klavíru s celou rodinou a dětskou radost. Generálka před koncertem za týden.
Rodina. A překrásný východ slunce, srny, bažanti a koně. No a jídlo 😉
5 komentářů u „(Ne)malé radosti #25“
Taky bych chtěla někdy na nějakého lékaře vytáhnout, že něčemu rozumím. Bohužel jsem hrozně zapomnětlivá a úplně cítím, jak mi ty znalosti proklouzávají z hlavy do ztracena:(
Někdy si říkám, že bych se cítila svobodněji, kdybych tomu tolik nerozuměla. Čím dál víc mě to ale baví a opravdu si to pamatuji. Na rozdíl třeba od chemie 😀
Taky bych chtěla někdy na nějakého lékaře vytáhnout, že něčemu rozumím. Bohužel jsem hrozně zapomnětlivá a úplně cítím, jak mi ty znalosti proklouzávají z hlavy do ztracena:(
Někdy si říkám, že bych se cítila svobodněji, kdybych tomu tolik nerozuměla. Čím dál víc mě to ale baví a opravdu si to pamatuji. Na rozdíl třeba od chemie 😀
Fíha, prvně jsem na ty knedlíky koukala, co je to na tom, ale může to chutnat skvěle 🙂
Na nich je tvaroh, datlový sirup, vlašské ořechy a máta 🙂 A v nich švestky 😉 (zrovna dneska jsem tímto popisem udělala šílené chutě kamarádovi :-D)
Pingback: (Ne)malé radosti #28 | Berry