Krájet buchtu v pohorách, sukni a softsheelové bundě. Milovat děti tlačící se ve frontě. A ukládat s pohádkou o zelené chrápající princezně a princi, který neuměl nic opravit.
Výlet s velkými a jeho zakončení na dětském hřišti korunované večerní pohádkou o červeném vesničanovi. Zkrátka, Velikonoce.
To je krásné, jak umíš prožívat radost s dětmi…:)
Jde to s nimi nějak samo. Den po Velikonocích sedím u jídla a říkám, tati, tady je nějak ticho 😀