Mnoho koníčků?

Projev z Komunikačního tréninku.
Jmenuji se Berry, před vysokou jsem chodila na víceleté gymnázium a ráda vařím, peču, čtu, snažím se hrát na klavír, a protože vedu dětský oddíl, nutím v něm děti mimo jiné zpívat, nemám ráda Facebook a vedu si svůj blog. Takto jsem se představila minulý čtvrtek v jednom předmětu. Načež vyučující překvapen odvětil něco jako „A kdy se stíháte učit?“ A od té doby uvažuji, zda přece jen těch koníčků nemám mnoho.

Ve svém uvažování jsem ale dospěla k závěru, že to není o množství koníčků, jako o dvou prostředích, která jsou pro mě důležitá a která shrnují mé záliby. Prvním prostředím je blog.

Blog je takové mé zákoutí, které jsem si vytvořila s pomocí tatínka tak, abych se v něm cítila doma. Před rokem jsem poskytla první rozhovor jiné bloggerce, která následný článek trefně pojmenovala „Babička je mou nejvěrnější čtenářkou“. Blog totiž shrnuje mé území a má rodina na něj chodí. To některým bloggerům připadá jako problém. Ale u mě vše okolo blogu je zapříčiněno rodinou. Tak od začátku.

Proč jsem si založila blog? To ani nevím, nějak mě k tomu přivedl tatínek, že se mu líbí, jak píšu. A proč jsem začala psát? Za to může maminčin zákaz. Můj starší bratr byl totiž velmi literárně nadaný navzdory všem „disům“. Mělo to myšlenky a grády. A tak psal svým kamarádům a spolužákům slohové práce do školy. A když jsem ho požádala já, aby za mě napsal práci, přísná maminka to zatrhla, ať se snažím, že mi může bráška maximálně poradit. A tak jsem se musela snažit. A začalo mě to bavit. Psaní vás většinou začne bavit, když čtete. A já od útlého věku hodně četla. A to právě díky staršímu bráškovi. Společně jsme chodili do knihovny, on mi popůjčoval knihy, které by se mi mohly líbit, a já je přehltala. Samozřejmě často v noci. Ve slabém světle lampičky a s šeptem „Berry, poslední kapitola a zhasneme, ať se vyspíme.“ A když náhodou vešli do pokoje rodiče, bráška uměl velice obratně zhasínat, knížky zaletěly pod polštář a my pod vedením studia „sestry v noční košili“ předváděli mistrný herecký výkon spaní. Jediné, co mě okolo čtení knih nebaví, je čtenářský deník. Blog mi ale pomáhá přemoci se a knihy, aspoň občas, zapisovat.

mnohokonicku1

Knihy tahám všude. A na dovolenou mi stačí jedno tričko a 12 knih. Dobře, na jachtu jsem se musela omezit na dvě. Kabelky si vybírám tak, aby se mi do nich vešla kniha. Číst ve čtečce nebo mobilu mě nebaví, potřebuji si listovat a dát očím odpočinout.

Takže první koníček – psaní. Pořád se hledám, jaká oblast psaní mě vlastně baví. Momentálně to vypadá na ustálení okolo pokusů o básničky, různé příběhy, poslední dobou kombinované se zamyšlením běžného dne a z nutnosti reportáže. Jsem totiž vedoucí oddílu. Ale k tomu dojdeme. Teď zpět ke koníčkům, které se týkají blogu. Po psaní je nejdůležitější fotografování. Taky nevím, jak jsem se k němu dostala. Asi mi tatínek s maminkou nějak strčili fotoaparát do ruky. Měla jsem prvně klasický na film. Pak jsem dostala k narozeninám první digitální, který jsem tahala všude. A pak mi tatínek občas půjčil lepší digitální, který jsem u sebe měla čím dál častěji, až si ho vlastně opačně půjčuje tatínek ode mě. Vůbec se nevěnuji post úpravám v PC, když pomineme zlepšení přepalů či mlhy, srovnání horizontu a hraní si s výřezy. Raději se válím hodně po zemi, nastavuji foťák blízko či daleko, mám oblíbené macro na květiny. Vlastně, fotografové úpí, když mě vidí, jak jsem foťák stihla obouchat, protože ho nosím v lese přes rameno, pak se zastavím a pokládám na zem či kameny. Asi dvakrát jsem měla v ruce tzv. zrcadlovky mých dvou přátel, které jsou pomalu dražší, než jejich auta. A to fotí samo. A maluje samo. A fascinuje mě to. I přes to si raději hraji se svým fotoaparátem, na kterém vím, co kde hledat a jak s ním mohu zacházet.

mnohokonicku2

Jedna z kalendáře pro kamarádku.

Psaním a focením ale není člověk živ. K tomu potřebuje stravu. A protože mám za sourozence kluky, očekává se, že se do domácího dění zapojuji já. A překvapivě mě to baví. Baví mě se od babičky učit péct rolády a smažit koblihy, z druhé babičky lanařit recepty na zelí, od maminky recepty běžného dne, u tety se učit vypalované knedlíky a z kuchařek upravovat zajímavosti. Neříkám, že bych uměla vařit přepychově, umím pouze obyčejná jídla, která nejsou načančaná (což bych se chtěla naučit), ale zasytí a mé rodině chutnají, což je hlavní. K narozeninám jsem tedy dostala francouzskou kuchařku a k těm posledním recepty na 100 druhů muffinů. Stěží tedy momentálně u nás najdete jiný zákusek. Potřebuji totiž vyzkoušet, který druh mému okolí nejvíce chutná. A když každý týden zkouším pouze 2 – 3, hodně mě jich ještě čeká, nemůžu to jen tak stihnout. Moc mě nebaví připravovat maso (ale už jsem podstoupila dobrovolně u tatínka školení zápasu s kuřetem), hodně mě baví ovoce a zelenina a pár pokusů s francouzskou kuchyní, jinak tíhnu k té staré české. V zimě teď u nás frčí zázvorový sirup a v létě sbírané čaje. Které vlastně piju já tak, že bylinky nestíhám ani sušit. Baví mě naše nakládání a šlapání zelí, nakládání okurek, vaření marmelád (v létě to popřu!) a pozorování práce s grilem. Ryba mi totiž nejvíce chutná na otevřeném ohni. Recepty, nebo alespoň fotky jídel, dávám tedy na blog.

mnohokonicku3

Foodblogerka ze mě nebude… Důležitější ale v důsledku je, že umím nakrmit a u toho se postarat a ošetřovat 3 – 21 dětí, dle potřeby.

Z toho vám vyplynul můj čtvrtý velký zájem – příroda. Ráda rostliny pozoruji, hledám si v klíčích jejich názvy a využití. Snažím se je fotit a ty jedlé k jídlu používat. Mám jednoho kamaráda, který mi ukázal, co všechno okolo mě je jedlé. Sama si netroufám, ale s ním mě baví všechno zelené ochutnávat. Vrcholem blaha pro mě bylo na podzim položit na zem šáteček, natrhat do něj šípky, svázat ho za cípy a odnést si je a nasušit na čaj. Vlastně mám sen poslední dva zájmy spojit do jednoho – založit si svou bylinkovou hospodu, kde bych podávala domácí kváskový chleba, bylinné sirupy, domácí zelňačku a jako zákusek můj vyhlášený francouzský čokoládový dort. A nabízela svůj pátý zájem – péči o děti.

mnohokonicku4

Dětský svět mě totiž velmi baví. Jak jsem zmínila na začátku, jsem vedoucí oddílu, kde s dětmi objevujeme přírodu, učíme se základní skautské dovednosti, ale rozvíjíme také duchovní, nejen duševní, výchovu. A samozřejmostí je plno her. Oddíl mě přivedl k lásce putovních táborů, spaní pod širákem, které v létě nákupem hamaky postoupilo na vyšší level. Baví mě se vracet, vlastně zůstávat, v dětském myšlení, kdy mi mnoho věcí připadá jednodušších a přímějších. Tyto své potřeby naplňuji v druhé oblasti, zmíněném dětském oddíle, kde mimo jiné chodíme na výlety do přírody, ale hlavně budujeme společenství. A k tomu dodám svůj poslední, šestý zájem – hudbu.

Nejvíce mě baví sborový zpěv. A vícehlasy. A když jsou bez nástrojů, je to nejlepší. To ale po dětech nemůžete úplně chtít, když to není zaměření vašeho kroužku. Ano, samozřejmě, že na táborech zpíváme s kytarou u ohně. Ale najednou máme pár dětí, které jsou velmi šikovné a jedna slečna skládá písničky, které rychle naučí ostatní děti, a máme nový hit výprav. A tak jsem se to rozhodla využít, překonala svůj ostych a snažíme se zpívat i na schůzkách s klavírním doprovodem.

Jmenuji se Berry, před vysokou jsem chodila na víceleté gymnázium a ráda vařím, peču, čtu, snažím se hrát na klavír, a protože vedu dětský oddíl, nutím v něm děti mimo jiné zpívat, nemám ráda Facebook a vedu si svůj blog. Ano, to jsem asi já. A nemyslím si, že bych měla mnoho koníčků. Ono totiž všechno souvisí se vším. Já mám jen dvě prostředí, ve kterých se cítím dobře. A tak je naplňuji.

mnohokonicku5

5 komentářů u „Mnoho koníčků?

  1. To je zas krásný článek!:) Knihy jsou taky můj úlet, i když já k nim hledala cestu sama. Vaření mě baví, akorát často vařím jen studentské rychlovky, které se mi někdy úplně nedaří, anebo jsou si chuťově hodně podobné:D K focení rovněž tíhnu, ale poslední dobou méně a méně často. Asi i proto, že mám dva domovy (brněnský studentský a pak ostravské doma) a foťák s sebou netahám… A v ostravském doma pak není tolik času (a chuti?) fotit.

  2. na svoju otazku si si dala odpoved hned v uvode clanku. Nie je ich vela, vsetko je prepojene a toci sa okolo zopar ustrednych konickov. Toto som len nedavno zistila aj ja, zaujimave aka zhoda :D. Vzdy mi bolo zatazko opisat samu seba, pretoze som vedela, ze kreativne pisem, som knihomol, milujem grafologiu, polujem na korzety, starozitnosti, este aj obliekanie je moje hobby… a co ja viem co vsetko, kazdy rok nieco ine :D… Lenze len pred nedavnom som prestala pisat – myslim knihy, ci poviedky…. myslela som si, ze budem pestovat to more inych konickov…. ale nepestovala som nic. Vsetko vokol mna sa rozpadlo, doma bolo ticho a nezazivne a môj muz ma nakoniec prosil, aby som zacala pisat a vratila sa k svojmu staremu ja, ktore som stracala. Divne, vsak? myslela som, ze mam toho vela, ale po pravde, bez pisania mi neostalo nic, nebola som nikym, vsetko bledlo… Takze som sa vratila k pisaniu, vyskladala si svoj zivot spat a naucila sa o sebe jednu dolezitu vec – ze mam vlastne iba jedno ustredne hobby, vdaka ktoremu ma zmysel aj vsetko ostatne, jedina aktivita, ktora ma robi tak stastnou, ze mozem robit aj vsetko ostatne :)))

  3. Melly: Mě ke knihám dovedl bráška pouze ze začátku (cca do páté třídy), ale já si pak našla úplně jiný styl. Teď se ale oklikou vracím k části – půjčuji si od něj knihy na zamyšlení, ale jinak mám ráda klasiku a on fantasy a sci-fi 😉 Taky se poslední dobou přistihávám, že lenivím a využívám telefon, ale musím se naučit zase tahat foťák!

    Polly: Tak toto je extrémně zajímavé!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.