(Ne)malé radosti ‪#‎22

  1. Opakovali jsme s dětmi jarní kvítí. A potěšilo mě, že se jim líbily mé fotky, které jsem jim ukazovala, protože už mám nafocené všechno jarní kvítí kromě konvalinek, narcisů a pivoněk 🙂 (dětem jsem vytiskla černobílou verzi a promítala jim reálné fotky)
  2. Konzultace práce – a není to tak hrozné, jak to vypadá. Vážně bych si měla více věřit. A hlavně – měla jsem od rána příjemný pocit. Kvůli rychlému hustému nasněžení během pár minut zkolabovala doprava. A pan řidič z trolejbusu nás pozdravil, upozornil, že to bude v následujícím kopci klouzat, ať se mu držíme. Pak jsme se sekli. A opět nás slušně poprosil, abychom se vmáčkli za kloub trolejbusu, kde je hnací náprava. A když to po 10 minutách nezabralo ani o milimetr, otevřel nám dveře, abychom mohli vystoupit. Zaujalo a šokovalo mě, jak byl celou dobu slušný, protože před asi dvěma měsíci při podobné situaci jsem se setkala s neuvěřitelně sprostým řidičem. Takže v tomto případě i lidé byli usměvaví, ptali se řidiče, jestli mají jít roztlačovat a nikdo se nerozčiloval, že bude mít zpoždění.
  3. První rehabilitace mého kotníku.
  4. Je to zvláštní, ale vážně se na praktiku smějeme. Prohlubujeme intimní vztahy – už jsem viděla žlučník tří spolužáků, oni zase tlak mého oka a tak.
  5. Rehabilitace mi dává zabrat. Ale aspoň vím, na co si dávat pozor, abych si kotník (snad) zase nevymkla, neodrovnala si kolena a nevypěstovala kladívkové prsty. Na elektro mě zapojovaly studentky a bylo to zvláštní, já musím umět, jak to funguje, ony, jak to zapojit. A večer, mládež. Otevření se. Možná moc, ale. O tom společenství je.
  6. Můj lektor z KomTru by měl ze mě dnes radost.
  7. Dnešní učení mě vážně bavilo.

(ne)male radosti 22

Ve středu z chumelenice zbylo pouze toto. Nevím, kdo to postavil, ale udělalo mi to radost.

Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „(Ne)malé radosti ‪#‎22

  1. Tak a už je to tu zas, komentovala jsme, jako bych nekomentovala 🙂 uff, snad napíši to, co jsem psala předtím ve stejném duchu…
    Chválila jsem Tvou poznámku ohledně řidiče a že bychom si měli takových lidí vážit a hýčkat si je, aby takoví chtěli zůstat mezi námi, protože je snadné jít s davem, podlehnout svým negativním pocitům nic neřešit, natožpak nějakou slušnost k lidem. Ale paradoxní je, že i když mají ten pocit, že si tím život ulehčují, je to jen zdánlivý a krátkodobý pocit. Lidé, kteří nepodlehnou tlaku ostatních a zůstávají stále laskaví a milý bez ohledu na to, o koho se jedná, jsou silné osobnosti. A pokud je neocení lidé okolo nich, pak Bůh to jistě udělá, a to je cenné ocenění.
    Taky jsem se dotkla té Tvé rehabilitace, že pokud Ti o dává zabrat, pak je to znamení, že si fyzioterapeutové na Tobě dávají záležet a svou práci neodbýjejí. Zrovna jako Ty a Tvé tělo. Tak přeji, abys to dobře zvládala a brzké uzdravení!
    Pěkný sněhulák, přála bych mu, aby mohl být šťastným Olafem 🙂

    • Á, komentář 🙂 Nevím, musíme na to přijít, proč ti to nedovoluje sdílet slova v mém prostoru. (nemůže to být tím, že bys dlouho psala komentář a systém by to zmátlo, ta odezva? že by vypršel čas kódu na odeslání komentáře?)
      Taky si myslím, že je snadnější se smát, než se mračit 😉 A je to i zdravější – četla jsem v nějakém vědeckém článku, že by lidem prospívalo, kdyby se denně 10 – 15 minut nahlas smáli, aby si protáhli svaly.
      Přesně to jsem včera fyzioterapeutce říkala, že to bolí jak čert, ale jestli to znamená, že se něco děje, tak to vydržím.

  2. Líbí se mi i ten rozjařený sněhulák, jakoby roztančený. 🙂
    Celý dojem z tvého povídání je vyloženě pozitivní.
    Slušný řidič? Třeba se dobře vyspal a rozhodl se, že ho nic nerozhodí. Třeba ho nenapadnul žádný z cestujících, tedy slovně. Třeba byla zvláštní smířlivá konstelace hvězd…
    Pobavil mě tvůj postřeh o zapojování a působení elektrod. Trochu legrační.

    • Ty piškotky tam 🙂
      Nevím, byla jsem příjemně konsternována. Pak jsme měli na jednom předmětu povídat, s čím přicházíme, s jakou náladou. A bylo to na tři části – ti, kteří byli sněhem nadšení, ti, kteří byli ze sněhu naštvaní a ti, které bavilo pozorovat reakce druhých 🙂

  3. Ja ani neviem, že snezilo 😀 Nechapem to :-)))) Dokonca snehuliak… Mala by som viac chodit von 🙂

    V kazdom pripade, za tu mladez som … nesmierne vdacna.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.