(Ne)malé radosti ‪#‎17

  1. Když se chce, práce jde pěkně od ruky. A tak jsem za hodinu stihla přerovnat dvě skříňky, kde máme oddílové věci, a u toho našla knihu, ze které budeme čerpat na tábor. A má kamarádka je Bc.!
  2. Stíhám plno věcí – vyřídit knihovnu, lékárnu, upéct, nakoupit a nachystat pohoštění na studentskou bohoslužbu.
  3. Podařilo se mi výborné kyselo, i s osmaženým vajíčkem.
  4. Mám probraný ultrazvuk.
  5. Opět jsem stihla dlouhý pomyslný seznam věcí. Co je důležitější, vrátil se J. z lyžařského kurzu domů. Moc jsme si chyběli. A navíc jsem stihla návštěvu s kamarády “u nalomeného kotníku”.
  6. Náročný den, ale krásný. J. se mnou dohání hlouposti – balí mi hlavu pod peřinu, když nemá pytel, rukou mi naklepává žílu na pomyslný odběr krve a při jeho pronesení s vážným výrazem “já mám to hadehade, jak mám moc energie” se řehtám na plné kolo. Stíháme cestopis o Číně a když se vrátí unavený z fotbalu, spí na gauči u mě. Asi do minuty. Když mu dořeknu pohádku O řepě – jeho a mou nejoblíbenější, když byl menší.
  7. Vaříme s tatínkem pro maminku, která se učí. A pereme prádlo. A přišel (m)Lékárník pomoct J. s prezentací. Tak tatínek udělal ještě palačinky. Asi praskneme 🙂 Třeba láskou 😉
Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „(Ne)malé radosti ‪#‎17

  1. Rozpustilé balení do peřiny je odlehčující. Cestopis o Číně? Jen tak, z plezíru? Nebo že by plánovaná cesta na velkou zeď? 😀
    Úklid není tak marný, jak se zdá. Někdy se provětrají věci, objeví se zapadené a zdánlivě ztracené věci a vyhodí se staré věci.
    A umět vařit je věc, která se v životě vždycky hodí, navíc, není lepšího pohledu, než na spokojeného strávníka, kterému chutnalo. To je totiž pocit, že tahle práce má svou cenu. 🙂
    Vyřízení knihovny – co si pod tím představit? Vrácení knížek, půjčení nových? Nebo prodloužení průkazky?
    Knihovnu jsem začala vyhledávat před nějakým rokem. Knihy jsou vážně drahé, když najdu něco, k čemu bych se vrátila, tak si knihu koupím, ale pokud jde o něco na jedno přečtení, tak to je opravdu jako dvě-tři stovky vyhodit do luftu.
    Navíc jsem v knihovně díky doporučení naší knihovnice objevila Hanu Marii Korrnerovou (s přehláskovaným o, na klávesnici nemůžu najít ten symbol). Nevím jestli ji znáš, ona dost schopně píše červenou knihovnu a líbí se mi ,že v jejím podání ani hrdinové, ani hrdinky, nejsou úplní blbci. Mimo jiné napsala perfektní román Andělská tvář, kterou později zfilmoval, dost nešťastně, Troška. Kniha byla rozhodně lepší. A v knihkupectví jsem si později dokoupila celou ságu Pán hor, která sice vypadá, jako by vypadla z pera Javořické, ale je to docela zajímavá sága, samozřejmě kapku zromantizovaná. Mimo jiné napsala i skvělý román z sedmdesátých nebo osmdesátých let – Prosím vás, sestřičko a Děkuji, sestřičko. Přes ty červenoknihovnicky zavádějící názvy šlo o docela moderně pojatý román o jedné zdravotní sestře, která se osamostatnila a byla ochotna podstoupit i nepohodlí, než by se zpronevěřila svým zásadám.
    To jsem trochu odbočila, ale když mně to s těmi knihovnami nedalo 😀

    • Nene, jen tak. I když, část přírody na jihu Číny byla pěkná, ale ty mrakodrapy mě děsily. Horská turistika ovšem žádná, když i na 2 000vrchol jsou schody.
      Vyřízení knihovny – průkazku jsem prodlužovala před měsícem, ale vrátit a půjčit nové – učebnice 🙂
      Pěkná odbočka, vše je mi neznámo, takže vytahuji papírek a píšu další doporučení. (kdy to mám všechno stihnout!)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.