Bylo mi nedobře. A prosila jsem děti, ať jsou hodnější, než běžně. A byly. A nosily mě na rukou (dobrá, trénovali jsme transport raněného 😉 ).
Lehla jsem s horečkami. A ve chvilkách mezi spánkem jsem dumala, co by si vymyslela Polyana. Z toho filmu. Za co být vděčná. A už vím. Mohla jsem celý den prospat – a jelikož mám dost velké problémy se spaním, bylo to fajn.
Už mi bylo lépe. Tak jsem zvládla i uvařit.
J. se připletl do pokoje, když jsem odpočívala u Gilmorových děvčat. Seriál, na kterém jsme vyrostli s (m)Lékárníkem. A začal se u těch vtipů se mnou smát. Je to milé se zase dívat s někým.
Dopoledne jsem byla v knihovně pro učebnice. A s nimi si donesla čtyři pěkně tlusté knihy, které mě zaujaly. Maminka zvládla zkoušku a oslava byla dvojnásobná, protože má i narozeniny. A tak slavit přišel samozřejmě (m)Lékárník s ženou. A my s tatínkem a J. nachystali výborné chlebíčky a pak si dali do nosu tvarohový koláč. Mňam mňam.
Věřili byste, že děti na hodinu neúmyslně zabavíte historickými mapami Izraele? Překrásný koncert skupiny Only His, ve které mimochodem zpívají obě slečny ze snové písničky z minulých radostí.
Slavnostní oběd maminčiných narozenin s tetou a babičkou. A tak jsme s tatínkem chystali slavnostní menu, které vám jen popíšu, protože na focení opravdu nebyl čas (asi si všímáte, že se začínám v jídle vyžívat, že?): tatínkova dršťková polévka bez drštěk; brambory s máslem a tím nejtenčím řízkem, co si dovedete představit, s kompotem (meruňka-broskev-ananas); ovoce (pomelo, hruška, jablko, pomeranč), trochu cukroví (perníčky, zázvorky a vanilkové rohlíčky), horká čokoláda a palačinky s nutelou a pařížskou šlehačkou. To víte, maminka má půlkulatiny jen jednou za 5 let 😉
3 komentáře u „(Ne)malé radosti #14“
Gilmorky mám pořád moc ráda:D Zrovna dneska jsem vzpomínala na “uličku Boláků a nežitů” (nežit je jedna fajnová věcička, co jsme měli umět latinsky).
Mňam, s těmi palačinkami jsi mi udělala hroznou chuť!:D
Melly: Latinsky, jejda 😀 Palačinky, horké, jsou báječné. Náš tatínek je umí nejtenčí a nejlepší!
Lenočka: No jo 😀 V sobotu mamka říkala někomu, no na koncert jdu, zpívá mi tam snacha. A to zní tak hrozně divně 😀 Musím si zvyknout na nové pojmy, a že je to paní 😉
Gilmorky mám pořád moc ráda:D Zrovna dneska jsem vzpomínala na “uličku Boláků a nežitů” (nežit je jedna fajnová věcička, co jsme měli umět latinsky).
Mňam, s těmi palačinkami jsi mi udělala hroznou chuť!:D
A jedna zo snových slečen bude už pani dokonca 😉
Melly: Latinsky, jejda 😀 Palačinky, horké, jsou báječné. Náš tatínek je umí nejtenčí a nejlepší!
Lenočka: No jo 😀 V sobotu mamka říkala někomu, no na koncert jdu, zpívá mi tam snacha. A to zní tak hrozně divně 😀 Musím si zvyknout na nové pojmy, a že je to paní 😉