(Ne)malé radosti ‪#‎7

  1. Kráčení ve sněhové chumelenici! A když jsem se večer vracela, zrovna se stmívalo a mraky z oken školy chvíli vypadaly jako Nízké Tatry a já se úplně zasnila. A důležitý rozhovor a vyčištění vzduchu a já mám prostě takovou radost ze života!
  2. Etika v podání našeho pana docenta je prostě neocenitelná. A je otevřený se bavit o tématech, která nás zajímají – ohledně lékařského prostředí. Výborný vyučující. Žel poslední hodina s ním. To je jeden z předmětů, které budu velmi postrádat.
  3. Jsem naprosto uchvácena jednou z nejnovějších písniček Adele. Plnost, jednoduchý příběh… A taková velikost.
  4. Exkurze na měřícím ústavu, plánování s P., ryba k večeři.
  5. Exkurze ve FEI. Má to na mě lehce depresivní dopad, jakože – to jsem tak stará, že nás berou na nábory do firem? A co vlastně bude…?
  6. Večerní hra, kde mi garde dělal (m)Lékárník, zahříval mě zázvorovo-citronovo-medovo-jablko-skořicovým čajem, když jsme hlídali poklad, než ho odkódují všechny skupinky. Taky jsem našli zajímavou zábavu – z kopce jsem pozorovali, jak a kudy jezdí sanitky – to modré světlo je v noci nepřehlédnutelné. Hlavně jde o to, že mě prostě k životu stačí málo, abych se radovala, zabavila, …
  7. Byl ukončen vůdcovský kurz, na kterém jsem pomáhala. A padl na mě velmi veliký smutek. Ti lidé jsou jiní, než mí “spolužáci” z vůdcáku a rádcáku – jsou velmi plní a s dětmi doopravdy dělají. Je mi líto, že to skončilo. A dojal mě dar od nich. Ale je dobře, že to skončilo – mohou teď naplno dělat programy pro své děti. Líbí se mi vyslání a požehnání, které dostali, které neberou jako samozřejmost. Ale jako poslání a službu. A když slyším a vidím, jak o tom, co s dětmi dělají a mají v plánu, mluví, jsem šťastná, že jsem mohla být malou součástí velkého kolosu tří dalších úžasných vedoucích a mohli jsme předávat to hlavní – že děti jsou darem, o který je radost pečovat. A že na prvním místě se musí děti milovat napříč všemi zlobivostmi (raubířstvím z radosti ze života), neduhy a postiženími, a na druhém dělat co nejkvalitnější program. Když jim totiž nedáme šanci my, kdo jiný jim tu šanci dá, když je společnost vylučuje?

nemaleradosti7

Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 komentářů u „(Ne)malé radosti ‪#‎7

  1. Krásné radosti, díky za ty detaily, kterých si ve dni všímáš a ze kterých máš potěšení:) Úplně mě to povzbuzuje k tomu, abych ti věci taky hledala..:P
    Etika… trochu střelím, protože si nejsem jistá, jestli chodíš na MUNI (ale indicie by tu byly).. Kuře?:)

  2. ano, svata pravda, deti treba hlavne milovat… ja dost casto pouzivam vety “lubim ta, ale teraz ma zlostis” alebo “aj ked som na teba drahy moj nahnevana, lubim ta, no musis posluchat” xDDD.
    ach, kracanie v snehu, v dobrom zavidim! uz nedockavo cakam na prvy sneh! a milujeme metelicu … ked si clovek zapne vsetky vianocne svetielka a zapali sviecky a je mu doma strasne fajn!

  3. Melly: To je moc dobře – plní účel! Ano, Kuře!:)

    Polly: Úplně s tebou souhlasím. Ve sněhu jsem úplně nešla, hned se rozpustil, ale ve vlasech byl 😉

    • Ten mi byl taky sympatický, jak jsem ho párkrát potkala 🙂 I když na mě občas působil tak hrozně křehce a jakoby spíš potřeboval nějaký štít před studenty:)

      • Jé, tak to na mě působil naopak. Strašně bychom s ním chtěly jít se spolužačkou do hospody si pokecat o strašně moc tématech, která se nestihla na přednášce nebo vůbec nenačala.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.