(Ne)malé radosti ‪#‎4

  1. Jsem vděčná za své zdraví – že mě už tolik netrápí migrény a cukající koutky a kácející se nevolnosti, jako před 5 lety, kdy jsem byla skoro pořád na neurologii. Ba naopak. Probírali jsme epilepsii a já si vzpomněla, jak se nám před rokem a kousek na zkoušce skácel spolužák s epileptickým záchvatem. A my mu zvládli dát první pomoc. Jsem vděčná, že nejsem já pacientem, ale dokážu pomoct v případě nouze druhým. Že mě maminka vyškolila citem a schopností reagovat, takže zvládám se postarat i o úrazy dětí – na táboře jsem jediná byla schopná zareagovat, když si nejmladší klouček stříkl do oka repelent. Ale znova to zažít nechci.
  2. Příjemná skupinka ve dvou s L., kdy jsme mluvily o smrti, nadějích, zaslíbeních, bezdomovcích, modlitbách, Bohu… Psala jsem dopis.
  3. Ráno odpadla přednáška – a tak jsem nečekaně mohla strávit ráno doma s hromadou ovoce a kotlem černé melty. Psala dopisy – tentokrát ty elektronické.
  4. Zvládla jsem vyhodnocovat první fotky k práci – 4 hodinky s posloucháním pořadu Hergot! na rádiu Wave a programem Gwyddion, který jsem porazila 1:0.
  5. Pekla jsem zázvorové muffiny se skořicí a jsem vděčná za (m)Lékárníka. Strašně mi chybí, obzvlášť dnes, když s ním nemůžu konat některé rituály. Ale vím, že je šťastný se svou K. A to je moc dobře. Večer mě skoro probudil příjemný telefonát.
  6. Příjemné odpolední rozjímání s rodinou. A večer pseudokaraoke s kamarády a čokoládová fontána – oslava čtvrtstoletí a dvou menších narozenin 4 kamarádů. A uvědomění, že už čtyři týdny každý den prožívám radosti a vděčnosti a je mi vážně skvěle.
  7. Ranních 14 km pro krásné probuzení, pozorování východu slunce z mlhy a já se smála a smála, protože jsem prostě byla a modlila se a mlčela a naslouchala. A taky se potom dvě hodiny plácala s přáteli ve volejbale.

nemaleradosti4_1

Z té fotky to nečiší, ale přede mnou byla mlha a vpravo nádherně vycházelo slunce.nemaleradosti4_2

A nebe bylo bez mraků a kapala ze stromů voda.

nemaleradosti4_3

A sněžilo červené listí.

Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u „(Ne)malé radosti ‪#‎4

  1. Pěkné nemalé radosti, opravdu! Čtu a souhlasně přikyvuju, taky by se mi to líbilo. Zázvorové muffiny se skořicí mě zaujaly, že bych zkusila? Rádio Wawe moc neznám, mám naladěnu klasickou ČR2, která mě překvapuje stále víc (v dobrém slova smyslu, občas tam jdou pořady velmi zajímavé, tedy ne že bych si je pouštěla často, ale když už, tak mě zaujmou.)
    Meltu jsem neměla ani nepamatuju, volného času mám zase víc než bych chtěla (volný čas rovná se nedostatek práce rovná se nedostatek příjmu, takže volný čas je bezvadný, ale pokud je škráblý tímhle vědomím, nedá se ho užít až tak v pohodě).
    Že dovedeš dát první pomoc, je obrovské plus a jsi dobrá, že to zvládneš, je fakt, že v případě maléru musí jít sentimenta a okolky stranou a musí nastoupit praktický přístup. Sama nevím jestli bych to zvládla, jsem hrozná panikářka a zdá se mi, že čím jsem starší, tím je to horší.
    Zaujalo mě těch ranních čtrnáct kilometrů, můžeš to prosím trochu osvětlit? 🙂 (ujít čtrnáct kilometrů není záležitost na hoďku, takže by mě zajímalo, jestli jsi kvůli tomu vstávala ve tři ráno, nebo jsi šla z nějaké noční směny, nebo jsi to jela na kole, nebo jak? 🙂

    • Dělala jsem je už podruhé – využila jsem zázvor z naloženého sirupu (tím, že je to v sirupu naložené s medem a citronem, netřeba dochucovat, maximálně trošku medu) a spokojenost veliká. My máme Radiožurnál, ten poslouchám v kuchyni, toto poslouchám jako internetové rádio z archívu 🙂
      Ne, není to tak děsivé 🙂 Byla jsem s přáteli přes noc na chatě, vzbudila se před sedmou, tak jsem se o čtvrt na osm rozhodla, vyrazila podél rozcestníků (a netušila, na jak dlouhou trasu a kam jdu – taková nerozvážnost z radosti, že jsem) a před desátou jsem už s nimi seděla zpět na snídani. A to sluníčko se klubalo a vycházelo a mlha mizela a před tou desátou vyšlo slunce úplně nahoru, zmizela mlha a nebe bylo bez mraků a bylo přenádherně, strašně jsem byla nadšená a smála se a smála 🙂

  2. Melissa: Děkuji 🙂

    Melly: To jsem ráda, proto to dělám 😉

    Polly: Procházka, já běhat neumím 😉 (ale prý chodím nechutně rychle :-D)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.