Běželi jsme s dětmi a kopali do listí na ulici a hráli na schovku a svítil nám do toho zářivý měsíc na jasné obloze po teplém jasném dni.
Velmi náročný den. Nějak jsem neodhadla nákup, který jsem domů táhla a byl velmi těžký. Ale jsem vděčná, že jsem to přečkala ve zdraví. Odměnou mi byla obsluha tím nejmilejším (m)Lékárníkem v lékárně.
Jsem vděčná, že mám doma sporák, hrnec na vaření v páře, pořádný stůl, světlo a své ohmatané nože. Zvládám vařit i na pidikamínkách, jako na výpravě s dětmi, ale je to dobrodrůžo. Navíc, mám neuvěřitelné rodiče. Když jsem v noci usínala, začala nám ze spaní blinkat jedna princezna. Když jsme vyřešili nejhorší, nebyli jsme si jistí, co dělat – já se klonila k variantě rychle odvést, ať nenakazí ostatní budulínky. A tak jsem po půl jedenácté v noci zkusila zavolat tatínkovi, který každý den vstává o půl páté do práce. Už asi při druhém zazvonění mi to vzal s otázkou, kam má dojet a co se stalo – s maminkou přijeli, naložili mi holčičku a vezli za její maminkou, předali, vyřídili, napsali, že je vše OK a sami se dostali do postele až po půl jedné. Neuvěřitelní.
Výlet! 14 km v nohách v nových papučkových pohorkách! Listová bitka! Viděli jsme bažanta, srny a zajíce!
Tatínek mi na uvítanou dal k večeři smažené žampiony – dobrůtka 🙂
Krásný den – svítilo sluníčko a dva lidé dnes mohli oslavit, že jim Bůh přidal další rok k životu.
Byli jsme pouštět draka – teda, chvíli to vypadalo, že tatínek s maminkou pouští draka, než si ho převzal J. a korigoval v té spleti všech draků na kopci. Pak jsme si cestou domů koupili sladké hrozny a já nedopatřením převrátila a rozbila láhev s čistícím prostředkem v obchodě. Když jsem to šla nahlásit, paní říká, jé, nic se neděje, já to vezmu, a vy nejste špinavá? To bylo tedy velmi příjemné překvapení.
