(Ne)malé radosti ‪#‎1

Víte, ono to v trochu jiné formě zas běží na FB. A já si řekla, že se tak jako. Zapojím konečně. Protože. Prostě. Se dozvíte 🙂 (číslování podle dnů – od pondělí)

  1. Schůzka s dětmi uběhla opět jako voda – všechny ty úsměvy, to mě baví.
  2. První měření k Bc. práci – a tuším, co mám dělat!
  3. Zadělávala jsem další těsto na perníčky. Zadělávání mě baví moc, jak jsou od toho zaplácané ruce a pak se to propojí – rozsypaná brynda se dá napravit.
  4. Plánovali jsme závěrečné vůdcovské sejití – bylo plno legrace a plánujeme noční bojovku, která sice nebude tak drsná, jako jsem psala v Inzerátu, ale bude výborná. Ti tři páni mě baví.
  5. Jeden z těch TOP dnů v životě – má kamarádka z dětství, sestřička, byla pokřtěná. A bylo to nádherné. Její kamarádi ze studentského Bc. města překrásně zpívali.
  6. Poprvé jsem doprovázela zpěv dětí před 150 lidmi, když jsme prezentovali našemu společenství letní tábor. A děti zazpívaly výborně a klavír se dal poslouchat!
  7. Ženil se mi bráška a mám švagrovou! Překrásný den, který jsem proplakala (a to prosím mám problém plakat, když jsem hodně smutná, takže když pláču, už je to přeemocováno) radostí. Jejich láska je výjimečná, protože si už prošli odloučením, nemocí, milují se navzdory chybám, o kterých ví. Byl to výjimečný, požehnaný, nádherný den. Když jsme se před odjezdem loučili a pouklízeli po hostině, naposled jsme se s bráškou objali a bylo to silné, protože je to i důležitý přítel, který mi ukazoval maličkosti a provázel v nových věcech v životě. A tam jsem se také rozhodla sepisovat radosti, protože jsme se viděli s celou rodinou a rozhodli se, že život je příliš krátký, abychom se vídali jen na svatbách (a pohřbech). Jsem nesmírně vděčná za celou širokou rodinu, za brášku P. od K., se kterým jsme svatbu chystali (tedy program na hostině) a za všechny bratrance a sestřenice, se kterými nás spojují zakázané toulky na splav, sbírání hub, lození na stromy a různé blbinky. Rodina je totiž nejkrásnější dar lásky od Pána Boha.

nemaleradosti1

Toto není kytička, kterou bych na svatbě měla za vlastní, tu mi tatínek suší, ale mnoho takovýchto jsme měli na hostině na svatebním stole. A je to nádherné. Naše K. má totiž velmi kreativního ducha.

Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 komentářů u „(Ne)malé radosti ‪#‎1

  1. Jsou to krásné radosti, i ty dětské, i ty perníčkové (když z té prapodivné hmoty najednou vznikne těsto, které je pružné a měkké a dostatečně tuhé) a pak, svatba? To je opravdu událost! A krásná příležitost pro rodinu, aby se sešla.
    Tak hodně štěstí novomanželům a ty můžeš doufat, že ze švagrové se časem staneš i tetičkou. 🙂

  2. cesto na prenicky? uz??? 🙂 Ale milujem robenie cesta na perníčky a keďže tento rok mi uz dorastol maly pomocnik, velmi sa tesim na vykjrajovanie.
    Svadba je vzdy krasna udalost, nepamatam si ziadnu, na ktorej by som neplakala do dojatia xD

  3. To je táák krásné…a ty jsi holka taková dospělá, je to milé.
    když jsem byla malá a víc jsme jezdili na venkov za prababičkou, moje maminka pořád sušila slaměnky. měla jsem je moc ráda….a když jsem je teď v létě viděla,bylo mi líto, že už u nás na sušení nic nekvete….

  4. Van Vendy: Uvidíme 😉 Byl to přenabitý týden 🙂

    Polly: Perníčky byly ještě na svatbu 😉 Já právě na žádné neplakala, krom této!

    DoDina: Jejda, děkuji 🙂 Přiznávám, slaměnky jsem si musela vygooglit, ale podle obrázku už jsem hned věděla, o čem mluvíš. Já si musím vystačit s “pouze” sušenou levandulí 😉

  5. Pingback: Bat-šeba | Berry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.