Název knihy: Občanský průkaz
Autor: Petr Šabach
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2006, 1. vydání
Obsah: Kniha není řazena do kapitol, ale jakýchsi oddělených úryvků plynoucího času. Začíná předáváním občanského průkazu (a natrhnutím strany 15 jako postoj proti komunistickému režimu), odkud se hlavními postavami stávají 4 spolužáci a kamarádi, jejichž osud je sledován. Celý děj se odehrává v komunistické době, kdy se nesmí poslouchat undergroundové skupiny, při průšvihu padá možnost jít na dobrou střední školu, nezaměstnanost se netoleruje a toulání nestrpí. Děj končí po převratu, kdy Petr zjišťuje, kdo na něj StB donášel, protože několikrát je knihou prolnut záznam jeho výslechu a drastické metody jej doprovázející.
Ukázka: „Helej se….“ řek mi jednoho dne, „jinej by ti dal pokutu, ale všim sis, že já sem ti zatím žádnou nedal…?“
Stáli sme před hospodou a mně definitivně došlo, že tohle už je prostě boj natvrdo.
„Já tě chci jen naučit, abys tu občanku prostě nosil. Nic víc… Tak proč ji zase nemáš?! Můžeš mi to říct?!“ Mlčel sem a přemejšlel, co s tím zase udělám
Vlastní názor: Nejsem zvyklá na nespisovný jazyk, a tak se mi místy, jak je vidět v ukázce, text četl hůře, i když chápu, že tím chtěl autor dodat na autentičnosti rozhovorů. Ze začátku i orientace byla pro mě matoucí, ale pak jsem si zvykla, že je někdy mezi úryvky pár hodin a jindy let. Jinak je kniha čtivá, poukazuje na komunistickou dobu a převrat a postoje lidí, kteří se k tomu museli nějak postavit.
Kniha je zfilmována (Ondřej Trojan, 2010) – ale původní je spíše námět, protože ve filmu se děj odehrává pouze mezi 15. a 19. rokem 4 kamarádů. Hlavní postavou není samotný vypravěč, ale jeho rodina, o které se v knize tolik nepíše, Daniel Pačes není jeho spolužákem, ale mladšího bratra, a tak jsem byla mírně zmatená. Jinak je film ale povedeným kouskem. Scéna zbití mládeže při příjezdu na koncert Plastic People je velmi brutální a naturalistická a jen dokresluje celou dobu. Rozhodně stojí za to film vidět a knihu přečíst už jen proto, že na tyto novodobé dějiny nezbývá ve škole čas.
Od něho jsem zatím nic nečetl, což budu asi výjimka. Film jsem viděl a byl zábavný. 🙂
U mě to také byla první kniha od něj. Asi to není autor, ke kterému bych se plánovala vracet, na druhou stranu Pelíšky, které taky vychází z námětu jeho knihy, jsou velmi trefné. Myslím, že je to jeden z těch autorů, ke kterým musím dozrát. Rozhodně píše o věcech, o kterých se nemluví, ale měli bychom mít povědomí.
Šabach je někdo, ke komu se vracím vždy tak náhodně. Otevřu miniknížku a čtu. Je to sranda, když si to představíš zahrané (a neviděla jsi to). Ale i tak je tam vždy něco jinak, než ve filmu, ne?
Doporučuju Máslem dolů. Koupila jsem to kdysi v totální beznaději když jsem jela ze školy domů. Mamka říkala, že je to přeci levnější než terapeut .)) (maminky mají vždy pravdu!)
A přečetla jsem to na jeden dech ve svém depko místečku pod stolem. Celé to působí už jako sepsaný scénář, já tam ty role vidím 😉 Chce to nadhled, když to čteš. A taky možná pár let naíc, někdy. 🙂 Není k zatracení 🙂
Já na filmy právě skoro vůbec nekoukám a všechny knížky čtu jako “film” 😉
Maminky mají úplně vždycky pravdu! Dobrá tedy, přemluvila jsi mě, že se k němu vrátím.
Nezatracuji ho, jen mi právě chybí ten rok nebo dva, hlavně znám jen podle názvu “Hovno hoří”, a to mě neláká 😀 Tak mu dám šanci 😉
já mám Šabacha moc ráda 🙂
Knihu jsem nečetla a film neviděla. Viděla ho mamky a říkala, že se jí nelíbil. No, možná je na čase si udělat díky knize vlastní názor… Díky za tip 🙂
Určitě se koukni – myslím, že je dost možné, že se mamce nelíbil právě proto, že tu dobu zažila…
Viděla jsem film a byl dobře koukatelný, takový trochu smutný a trochu legrační a s nečekaným koncem. Řadím ho k těm povedenějším… knihu jsem nečetla, ale docela bych ráda, vůbec něco od Šabacha, už ze zvědavosti. Nevím, jestli mi sedne nebo ne, k některým knihám musí člověk opravdu dozrát (pokud nejde o staromladýho, který v jedenácti letech zlouskal Pána prstenu a tvrdil, že tomu rozumí.)
Ad nespisovný jazyk – to mi taky dělalo trochu problém, mám dojem že u Kerouaca – Na cestě, ale to si musím osvěžit. Naprosto svérázný jazyk vyjadřování má hlavní hrdina knihy Mechanický pomeranč. Mám dojem, že trochu netypicky je psaná kniha Kdo chytá v žitě, ale tohle všechno jsem četla pár let dozadu a už si to moc nevybavuji.
Leč nevadí, k Občanskému průkazu jsi mě očividně nalákala.
P.S. ty matematické hrátky v antismapové tabulce mě přivádějí k šílenství. Normálně nevím, jestli je 6×7 42. Katastrofáááááá’
Tato kniha byla právě první moje od Šabacha s tím, že bych od něj měla prostě něco zkusit. Zkus 🙂
P. S. I mě, když se přihlašuju 😀 Bych to všechno zderivovala :-p Ale důvod to má, už mi tu nestraší spamy a vypadá to, že blog brzy nespadne, takže je vše tak, jak má být 🙂