Název knihy: Všichni jsou normální (… na první pohled)
Autor: John Ortberg
Nakladatelství: Návrat domů, Praha
Rok vydání: 2011, 1. vydání
Obsah: Pastor v knize prvně důkladně rozebírá, jak jsme jako lidé poškození – jsme poškozené zboží, na kterém přehlížíme visačky, co je na nás poškozeného a zapomínáme tak k sobě vzájemně přistupovat. Nemáme dopravní značky, které by upozorňovaly „dnes je naštvaná“, „prožívá bolest“ a máme jehlice jako urzoni (zvíře podobné dikobrazu), kteří musí být při objímání trpěliví. Zkrátka prvně pořádně vysvětluje, proč nikdo z nás není normální a poté se zabývá tím, jak toho využít pro silné společenství a že normální jednou budeme, a to v nebi.
Ukázka: Druhá kapitola – Zázrak jednoty, část Nadpřirozené společenství
„Na světě žijí miliardy lidí, a tak by někdo měl být schopen vymyslet nějaký systém pro to, aby nikdo nebyl sám.“
Někdo ho vymyslel.
Tím někým je Bůh. A tomu systému se říká společenství. Jsem přesvědčen, že kdybyste měli jedním slovem shrnout, co má Bůh za lubem, jaký cíl sledoval při stvoření vesmíru a osob, které ho obývají, došli byste ke slovu společenství. Společenství je něco hlubšího než jen vytváření úspěšné sítě emocionální podpory. Nejde jen o vyhýbání se osamělosti. Je to důvod, proč existuje vesmír a proč existujete vy i já.
Vlastní názor: Moc se mi líbí, že pastor vždy začne citátem, naváže příkladem ze života, případně použije příběh z Bible, aby věci vysvětlil. Je to velmi příjemné. Knihu jsem čítávala na cestě do a ze školy, pokud jsem nešla pěšky, a někdy mezi přednáškami, protože se od ní jen velmi těžko odtrhávalo. Už jen její název přitahoval pozornost i mých spolužáků. Knihu mohu jedině doporučit – opět neukazuje na nic převratného, co bychom nevěděli, ale poukazuje, co bychom zapomínat neměli a na důležitost společenství, což mi přijde velmi aktuální v dnešní sólové době.
Zní to rozhodně zajímavě. Už jen ta skutečnost, že je nás na Zemi obrovské množství, ale nezanedbatelný počet lidí se cítí být osamělých navzdory tomu, že se s hromadou lidí denně míjíme a setkáváme.
Líbila se mi jednou jedna modlitbička, v níž zaznělo, že každý z nás má v srdci pro mnoho věcí místo, ale je jedno, které je vyhrazené pouze pro Boha. A pokud on to místo nezaplní, vždycky nám bude něco chybět.
Zní to zajímavě, o této knize jsem doposud neslyšela… 🙂
Mniška: Knížka rozhodně stojí za přečtení! Ta modlitbička je nádherná a dává smysl…
Pufflie: Rozhodně doporučuji, má krásně příměry do života.
Pingback: Společenství | Berry