Příběh pro děti 11

To jsem byla malá – mohlo mi být tak osm, devět let. Čekala mě jedna z prvních stezek odvahy na táboře. A těch já se vždycky strašně moc bála. Maminka mi doma, než jsem na tábor jela, ale poradila, ať si v lese zpívám, že se nebudu bát. A tak jsem čekala u ohýnku, zpívali jsme písničky, povídali si a postupně nás vedoucí po jednom volali. Pomalu se na mě blížila řada a já se rychle snažila vymýšlet nějaký důvod, proč bych nemohla jít. Ale oddálit se to nedalo, musela jsem jít na stezku odvahy.

Vedoucí mě dovedl ke stromu, na kterém bylo připevněné barevné světélko a říkal, ať celou dobu jdu po cestě, kterou vyznačují světélka, až poznám konec. A zdůrazňoval mi, ať neuhýbám, protože dva kamarádi přede mnou si světélka nehlídali, vydali se jinou cestou a vedoucí, která byla pro jistotu u té vedlejší cesty schovaná, je musela dohonit a dovést na správnou cestičku. Tak jsem se bála ještě více, ale vydala jsem se cestičkou, která byla poměrně široká a světélka docela dobře vidět, ke kterému dalšímu mám jít. A vzpomněla jsem si, co mi poradila maminka, a začala si potichu broukat písničky. Začala jsem z toho mít radost, protože jsem se opravdu bála méně, dokonce jsem si začala poskakovat a zpívala jsem si hlasitěji a hlasitěji, cesta mi najednou rychle ubíhala, až na mě zavolal vedoucí, který hlídal konec té stezky odvahy, ať jsem potichoučku, že to takhle kazím a v lese se má být přece potichu.

Jsem ráda, že nakonec cesta, které jsem se hodně bála, pro mě byla cestou veselou a že jsem se také neztratila, díky světélkům, která mi ukazovala směr. I my jdeme životem a hledáme, kudy jít, a Pán Bůh nám poslal taková malá světýlka, která máme v Bibli, a která nám při poctivém čtení mnohdy napomínají, kudy se máme vydat. A tak vám přeji, ať je vaše cesta také veselá, jako ta moje.

Žalm 119,105 – Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

pribeh pro deti 11_2 pribeh pro deti 11

Příspěvek byl publikován v rubrice Dětský oddíl a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Příběh pro děti 11

  1. (ty počty v antispamu mě začínají trápit 😀 :D)

    Byla jsem na táboře jedinkrát v životě a bylo mi asi 5 a ta stezka odvahy je ještě te´d noční můra. Houpající se loďka, tma, výkřiky, strašáci, rakev s kostlivcovo rukou potevírající víko, muset se podepsat někam….brrr, nechci ani vzpomínat!

  2. doDina: (i mě při přihlašování, ale aspoň nezakrníme ;-))
    No fuj! Já děti zásadně nestraším, jsem proti strašení – dostatečně se bojím na hlídce okolo čtvrté ráno, kdy se probouzí les, to je strašidelné samo o sobě. Proto necháváme děti se otrkávat ve tmě formou her, společného putování a zamýšlení nebo překonáním odvahy jít sám po tmě a NIKDY nestrašit. Zažila jsem jako malá taky jednu strašící a bylo to hodně nepříjemné, kamarádi měli ještě rok noční můry 🙁

    Kelíns: Děkuji 🙂

Napsat komentář: doDina Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.