Název knihy: Trn v oku
Autor: Norma R. Youngbergová (překlad – Marie Trněná, ilustrace – Jan Bárta)
Nakladatelství: Advent-Orion s. r. o.
Rok vydání: 1993

Obsah: Malá Kondima vyrůstá ve vesnici v pralese a užívá si života jako ostatní děti, dokud se jí nezapíchne do oka durianový trn a nezlomí se takovým způsobem, že už nelze vytáhnout. Zvyká si, že na oko oslepne a že ji zbytek vesnice nemá moc rád, protože už není tak pěkná, ale začíná mít ze zánětu nemocné i druhé oko. Místní učitel Daud a navštěvující misionář Tuan po dlouhém přemlouvání přimějí rodiče, aby malou Kondimu pustili do bělošské nemocnice, kde ji zachrání zdravé oko a místo zaníceného slepého dají skleněné, takže je Kondima zase krásnou holčičkou. Tuan jí ale vyprávěl příběh, který je pro ni důležitý, o holčičce Ellen, která měla zlomený nos a ošklivou jizvu, ale šlo o to, že byla pěkná v duši a hodná k lidem okolo. Tuto myšlenku si nese ve svém životě, protože dostane od kamaráda dřevěnou panenku a z nemocnice si doveze nádhernou klasickou panenku – obě své panenky má přes rozdílný zevnějšek stejně ráda a dřevěné říká Ellen. Celý příběh ohledně vyléčení Kondimy doprovází vedlejší příběh o dělení vesnice na pohanskou a křesťanskou a spor dojde tak daleko, že se vesničané rozdělí plotem. Pohané totiž chovají prasata, kvůli kterým žije vesnice v neustálém bahně a nepořádku a jednoho dne prase dokonce pokouše malého bratra Kondimy. Příběh končí zbavením se prasat, sjednocením vesnice, kde všichni už mohou pěstovat květiny a jiné rostliny (prasata je už nesežerou), důvěřují více doktorovi než šamanovi, jehož medicína zabila malé dítě a jsou ochotni děti pustit do školy.

Ukázka: 4. Kapitola – Odpověď zní: „Ano“

Tatínek podal Guruovi ruku. „Může jít,“ řekl, vzal Kondimu do náruče a začal ve tmě hledat cestu ke své chatrči.

Kondima zase ležela na své rohoži a napínala uši, aby slyšela, co si tatínek s maminkou povídají.

„Řekl jsem Tuanovi, že může jít.“ Tatínkův hlas zněl unaveně a starostlivě.

Po chvilce ticha maminka souhlasila: “Myslím, že to tak bude lepší. S okem je to den ze dne horší. Co z ní bude? Když oslepne, bude úplně neužitečná. Kdo si ji vezme za ženu? Je na ni bolestný pohled. Já sama to těžko nesu.“

Kondima tu noc spala jen málo. Brzy ráno běžela k prameni. Podruhé od oné nešťastné události se podívala do studánky. Po těle jí přeběhl mráz. Z vody se na ni díval příšerný obličej. Slepé oko se změnilo v hrozivou šedou hmotu, která trčela z očního důlku tak, že se víčko nedalo zavřít. Levé oko bylo červené a zapálené. Černé rozcuchané vlasy kolem smutné ubohé tváře v ní budily odpor. Odvrátila pohled a roztřásla se po celém těle.

Vlastní názor: Tenoučká dětská knížka s jasným poselstvím – nezáleží na postavení a věku, ale když začínáme věci měnit u sebe, mohou naše změny zasáhnout ostatní. Kondima se v bělošské nemocnici naučila čistotě a pořádku, pokračovala u sebe doma, až se celá vesnice posunula určitým směrem. Celá kniha se mi moc líbila už jak dítěti a čte se jedním dechem.