Rút

Název knihy: Rút, žena z Moábu, která byla věrná
(Třetí z pěti románů o biblických ženách, které řešily problémy, kterým čelíme i my v naší době. Ženy, které často žily na hraně, měly odvahu, riskovaly. A mnohdy jednaly nečekaně.)
Autor: Francine Riversová
Nakladatelství: Návrat domů, Praha
Rok vydání: 2013, 1. vydání

Obsah: Kniha tentokrát začíná asi jednoodstavcovým Biblickým úvodem do děje a času. Na začátku jsme vtaženi do děje plného smrti – příběh vypráví o Noemi, která se svým manželem a dvěma syny odešla do Moábské země v naději, že se vyhnou hladomoru a bude se jim dařit lépe. Synové se zde ožení proti svému židovskému náboženství s Moábkami Orpou a Rút, ale my jsme vtaženi do děje asi 15 let po odchodu z domovského Betléma, kdy Noemin manžel umřel, jeden syn také a druhý umírá právě teď. Po uplynutí truchlící doby se Noemi rozhodne vrátit zpět domů, zde ji už nic nedrží a tak nějak doufá, že mezi svými o ni bude i díky určitým židovským zákonům alespoň částečně postaráno. Snaží se své snachy přemluvit, aby zůstaly a vdaly se, aby byly zabezpečené. U Orpy se jí to podaří, ale Rút trvá, že odejde s ní a chce poznat i její víru a jediného Boha. Čeká je těžký přechod přes hory, kde je mohou přepadnout lupiči, pokud se jim nepodaří přidat k nějaké karavaně, mají nedostatek jídla a málo sil po předchozím truchlícím vyčerpání. Přesto se jim podaří dostat do Betléma, kde je Noemi uvítána, ale na Rút je pohlíženo skrz prsty, protože je cizinka – Židé ji nemohou pozvat domů, aniž by se tím neznesvětili. Obě ženy se tedy ubytují v jeskyni, kterou jindy využívají pastevci k přezimování ovcí, a prvně nakupují jídlo díky cennostem, které ještě Rút má, ale i ty brzy dojdou. Přijdou ale na řešení – Rút se vydá paběrkovat na pole, jak to právě zákony umožňují. Nedaří se jí ale najít vhodné pole – z několika je vyhnána nadávkami, na několika se okolo ní začnou ochomýtat muži a na jednom po ní dokonce hodí kameny. Až najde pole, které je nejdál a na kterém jí dovolí paběrkovat. Dokonce vlastník pole domluví svým žencům, aby ji neobtěžovali a nechávali jí více klasů na zemi, aby měla dostatek. Když se to Noemi doví, dojde jí, že je to jejich vzdálený příbuzný Boáz. A začne kout pikle. Podle dalších zákonů by se o ně měl postarat nejbližší příbuzný, ale Boáz je až druhý v řadě. Ponoukne tedy Rút, která v noci přijde k Boázovi na humno a symbolicky mu nabídne sňatek. Boáz vyřeší rodinné záležitosti (nejbližší příbuzný se Rút vzdá) a mohou se vzít – tedy první syn Rút ponese jméno jejího zesnulého manžela. A brzy po svatbě se stane. Zdálo by se, že všichni budou šťastní – o Noemi i Rút je královsky zabezpečeno, Rút je v milující rodině, kde poznává židovského Boha a jméno jejího zesnulého muže má potomka. Ale chybí jí láska jejího nynějšího manžela – opět zasáhne Noemi, která si s Boázem promluví o tom, že si snad Rút nevzal jen z povinnosti a teď už vše končí šťastně, protože si manželé konečně promluví o tom, že se mají oboustranně rádi.

Ukázka: Čtvrtá kapitola

Noemi každý večer, když se Rút vrátila z paběrkování na Boázových polích, pozorovala její chování. Se zálibou naslouchala, když jí Rút dopodrobna líčila, co ten den zažila s děvečkami a ženci, a dychtivě očekávala, zda se také zmíní o Boázovi. Ale Rút o hospodáři neříkala vůbec nic. Mluvila zejména o práci a milých děvečkách. Někdy jí zazpívala novou píseň, kterou se od nich při práci ten den naučila.

Konečně však Noemi získala důvod k naději. Když dnes stála v městské bráně, kde čekala na Rút, Boáz si jí nevšiml, ale ona stála na místě, kde na něj měla dobrý výhled. Ó, jak zbystřil, když se děvečky vracely z pole. Noemi si na první pohled všimla, jak se změnil výraz v jeho obličeji, jakmile zpozoroval Rút.

Vlastní názor: Nyní jsem se na knihu velmi těšila a nedočkavě hltala každou stránku. Navíc zde máme přímou linii spojení – Boázovou matkou je Rachab. A tak toho autorka i využívá ve smyslu hraní si s myšlenkou, že sám Boáz nebyl kdovíjak přijímán mezi svůj lid, protože byl poloviční Kenánec. O to více dokázal pochopit situaci Rút a jako jeho otec Salmón ve své ženě i on v Rút vidět dobré stránky, touhu po Bohu a vyučovat ji své víře. Nejvíce mě pobavovaly ovšem úryvky představující Noemi jako dohazovačku, která má vše promyšlené.

Příspěvek byl publikován v rubrice Čtenářský deník a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Rút

  1. Líbí se mi tvá recenze i tvůj přístup ke knize. Je vidět, že tě hodně oslovila a má ti co říct! Jen nevím, to budou zřejmě fikce, že, o lidech, kteří nejsou v Bibli zrovna na prvním místě. Jestli jsem to teda dobře pochopila…

    • Pochopilas to úplně správně. Jakoby autorka vychází z minima informací, které o nich jsou, ale ty informace spíše nejsou než jsou a vymýšlí (když se nad tím člověk zamyslí, tak to ale hodně sedí a zapadá – minimálně je to možná alternativa), co prožívali a tak.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.