Název knihy: Támar, žena za závojem; žena, která neztrácela naději
(První z pěti románů o biblických ženách, které řešily problémy, jimž čelíme i my v naší době. Ženy, které často žily na hraně, měly odvahu, riskovaly. A mnohdy jednaly nečekaně.)
Autor: Francine Riversová
Nakladatelství: Návrat domů, Praha
Rok vydání: 2013, 1. vydání

Obsah: Kniha začíná asi dvoustránkovým úvodem, který je výňatkem z Bible, aby se čtenář dostal do dějového času a okolností. Následuje román o Támar, která byla provdána za předem dohodnutého manžela, aby byl udržen sousedský mír. Za muže, který si dělá, co chce, rád ženám ubližuje a nerespektuje ani vlastní rodiče. Jeho matka ho neustále omlouvá, naopak Támar obviňuje, že může za všechny jejich rodinné rozpory a otec Juda k tomu mlčí. Dokonce často utíká pást ovce do hor, aby byl sám. V průběhu poznávání nové rodiny Támar zjišťuje bijící se náboženství své a své tchyně oproti náboženství svého tchána, které ale nedodržuje. A stále ji to táhne k tomu poznat, jaký je jediný Bůh Judy. Támar stále neotěhotní, což je problém – proto byla provdána a hádky vrcholí, její muž ji stále častěji bije, ale její nová rodina k tomu mlčí. Až jednoho dne její muž náhle zemře v jakémsi záchvatu. Na rodinu padne úděs, že za to může Támar. Dle zvyklostí tehdejší doby po době smutku je provdána za druhého bratra. Ten se k ní ale také nechová pěkně, dokonce se cíleně vyhýbá Támařinu otěhotnění – ví, že první syn by byl jeho mrtvého bratra a on chce celé dědictví pro sebe. Támar sice mluví s Judou o tom, co se děje a s touhou poznat jeho náboženství, ale Juda se příliš bojí své manželky a mlčí. Stejně nenadále jako první bratr zemře i druhý bratr a rodina v úděsu, že za to doopravdy může Támar, ji pošle zpět k jejím rodičům a že pro ni pošlou, až nejmladší syn bude ve věku na ženění. Není tolik mladý, ale rodina má strach, že by i on zemřel. V rodném domě je Támar v horším postavení, než služka. Je mladou vdovou, nesmí sundat vdovský šat a nemá ani syny, kteří by se o ni postarali. Nakonec vezme spravedlnost do vlastních rukou – přestrojí se za prostitutku a zahalená tak, že ji Juda nepozná, s ním otěhotní. Když se provalí, že je v jiném stavu, samozřejmě ji čeká smrt ukamenováním – je vdovou. Ale ona si chytře ponechala Judovu hůl a pečetidlo jako platbu, kterou Judovi tak, aby jej před ostatními neponížila, dokáže, že čeká jeho dítě (on už je mezitím také vdovec). Vezme ji tedy domů a na její přání syny vychovávají v jeho víře a vrací se k Judové rodině, kterou opustil. S Támar nežije jako muž, ale jako tchán a v rodině konečně nastane pokoj a klid.

Ukázka: Pátá kapitola

“Jak můžeš jen tak mlčet po tom, co ses dozvěděla? Ten ničema tě zradil!”

“Dost!” vykřikla Támar a pohlédla na matku. “Neřeknu nic proti Judovi ani jeho synům. Budu dál věrná svému manželovi bez ohledu na to, jak se ke mně oni nebo vy chováte.” Přála si, aby dokázala ovládat své myšlenky stejně dobře jako svůj jazyk.

“Alespoň ti dáváme najíst.”

“Neochotně. Každé sousto si musím vysloužit.”

“Otec tvrdí, že bys měla jít do Kezíbu a dovolávat se tam u brány spravedlnosti.”

Takže otec už ví všechno. Míra jejího ponížení dosáhla plnosti. Opřela si čelo o bok kozy; chtěla se rozplakat, ale její trýzeň byla příliš hluboká na slzy.

Vlastní názor: Kniha byla velmi čtivá a poutavá. Navíc dává nahlédnout, jaké měly ženy úplně kdysi asi postavení, jak moc byly závislé na tom, aby měly děti – jinak naprosto přežívaly ve společnosti, která jimi opovrhovala. Dala mi pochopit, jak se říká, že když se narodila dcera, rodina zaplakala, jak těžký bude mít život, kolik je na tom pravdy. A také jsem obdivovala Támar, které bylo ubližováno, ale byla věrná své rodině, do které se provdala, přestože ta jí opovrhovala a pak ji dokonce vyhnala. Celkově mě kniha nadchla – jak autorka dokázala vzít z Bible dvě věty o nějaké Támar, které postupně pomřeli manželé a ona lstí měla děti s tchánem, a udělat z nich příběh plný emocí, kde si čtenář uvědomí, že ta lest ji mohla stát život.