V jednoduchých doprovodech je krása

V jednoduchosti je krása. To ví každý. Čím dál více se mi to líbí i v hudbě – její surová podoba, která nutí více přemýšlet nad textem má určitý význam. Chci ale zároveň dodat, že velmi obdivuji ty hudebníky, kteří umí hrát složité doprovody –  a umí to tak, že nepřebijí písničku. Jen nemám ráda populární písničky plné tuc tyc tac bum a dokola tři slova. A tak níže nějaké tipy.

Občas má svět tendence nám tvrdit, jak je úžasné být bez emocí, které by ničily naše soudná rozhodnutí. Na poslech zajímavá písnička, která graduje, ale odhaluje pravdu, že na druhém konci, kdy opravdu nic necítíme, je prázdno. Mimochodem, když budete mít možnost mluvit s někým, kdo trpěl sebepoškozováním, jedním z důvodů bývá pocit, že takto aspoň něco cítili – měli pocit, že ještě žijí, že nejsou úplnými mrtvolami. Youth – Daughter (překlad).

Říká se, že ty, které milujeme, zároveň nejvíce nenávidíme. Nenápadná mlaďoučká zpěvačka Birdy o takové lásce zpívá. Birdy – I´ll never forget you (překlad).

Labrint je populárnější zpěvák, například písně Let it be nebo Beneath your Beautiful mají miliony zhlédnutí. Nejvíce mě zaujala ale nenápadná píseň, kterou bych doplnila citátem: Člověk není nikdy žárlivější, než když začíná ochabovat v lásce, pak už nevěří tomu druhému, protože cítí, jak málo se dá věřit jemu samému (Franz Grillparzer). Labrinth – Jealous (překlad).

Není to účel, ale náhoda, že celý výběr se točí hlavně okolo lásky – je pravdou, že jsem asi nic přeplácaného o lásce neslyšela. Další, která bude následovat, vypráví o tom, jak je láska něco nádherného, ale zároveň nejvíce bolestivého. Dovolím si přidat básničku, která nedávno spatřila světlo světa a po jejím dopsání jsem objevila tuto píseň – Paloma Faith – Only love can hurt like this (překlad).

Bolestí růžová

Srdce mi opět zamrzá do kostky ledu,
jakoby zahřívání fénem nefungovalo,
nevím, zda ještě něco, a zda vůbec, svedu,
myslím, že vše podstatné tu už mnohokrát bylo.

Nemohu vypsat pocity vězněné v mé duši,
když jim neumím dát slova,
navíc ten hlavní objekt zájmu ani netuší,
že o něm píši zas, znova.

Že se motám v nekonečném kruhu,
ve kterém si vždy řeknu dost!
Pak uvidím novou těžkou mlhu,
přes kterou nevede dobrý most.

Dostanu se zpět do motanice,
šmodrchám motouzky dokola,
možností už totiž není více,
jako bych to snad nevěděla.

Ve tvých očích se ztratím docela,
v tvém stínu nacházím úkryt,
po blízkosti toužím jak závislá,
přesto mi jsi v kapuci skryt.

Když zavřu oči, slyším hlas, starostlivý,
kterým jsi mě volal, mě, když jsem brečela na půdě,
nezmohla se otevřít oči, zavřený,
potácela se ve vnitřním strachu, bylo mi blbě.

Co by se tenkrát stalo, možná,
kdyžs byl tak blízko, abys uviděl,
jak křehká je skořápka, pevná,
holky, jejíž svět se pádem změnil.

Ale já mlčela v záchvěvech strachu a slz,
nešlo vydat hlásku: tady jsem, tady!
Mlčím i teď, jako ztracené a neznámé blues,
nemluvím o strachu, už téměř nikdy.

Že láska má i tu nádhernou stránku, čistou podobu, která dělá zamilovaného lepším, ukazuje další píseň. Tato slečna ji sice nesložila, ale propůjčila jí zmiňovanou čistotu. Gabrielle Aplin – Power of love (překlad).

Opusťme lásku k něčemu stejně důležitému – vlastní názor a postoj. Prý dnešním trendem je obecná relativní pravda – vše na něčem záleží, je velmi individuální a nedá se posoudit. Občas bychom si ale měli umět stát za svým. Emeli Sandé – Read all about it (překlad).

Ještě zmíním dvě české věci a přidám třetí bonus (a půl). Nedávno jsem objevila Voxela, pak zjistila, že republikou a Slavíky byl objeven před rokem, a fascinovaly mě jeho texty. A pak jsem přišla na to, že ty nejlepší texty píše někdo jiný a propátrala jeho tvorbu. Představuji vám Pokáče – Nestíhám (aktuální při zkouškovém) a Stereotypy (příliš pravdivé o dnešní době). Obě písně mluví samy za sebe.

Poslední česká je osobní – autorku totiž znám. Naskládala pár písniček k sobě a já tomu začala říkat virtuální CD (přece jen, 9 písní, to stojí za vydání ;-)). Taky se říká, že ty nejlepší písně vznikají po silném prožitku (jako Neckář a jeho Andělé). Autorka, Kačenka, žel prožitkem prošla, ale vznikly z toho silné kousky – více si určitě sami přečtěte v popiscích, které k videům do poznámek dává, případně i slova, aby se člověk mohl zamyslet. Vyzdvihla bych dvě – JSEM a Mým andělům.

A bonus? Objevila jsem ideálního muže – jen bydlí za velkou louží. Matematik, šachový mistr, videoproducent, hudebník (harfa, klavír, kytara, baskytara, xylofon, bicí a jiné vychytávky). Líbí se mi dívat se na videa, kde hraje, protože je vidět, jak si s tou hudbou hraje a přitom to nepřeplácává. V 90 % to jsou covery, ale mají kouzlo a navíc, ten kluk má čuch spolupracovat s dobrými zpěváky (youtubery). Od něho bych toho mohla nasdílet mraky, ale nechám si to na příště a dám ukázku jedné letní popovky, která se mi takto líbí mnohem více. Kurt Hugo Schneider – Hideaway.

A ještě půlka. Momentální dny se motivuji něčím, co není úplně jednoduché – je to “kláda” od Griega. Když jsem ještě chodila do hudebky, učila jsem se ji, ale jedna stránka mi za nic na světě nešla do prstů – je tam totiž v obou rukách jiný rytmus. Asi minulý týden jsem mezi učením na chvíli sedla ke klavíru, vytáhla noty a zjistila, že v těch rukách zbývajících 5 stránek je. A tak je mým cílem se po zkouškách doučit tu šestou, abych to zvládla celé. Jinak, když hraji doprovody dětem, tak více než jednoduše. A rozhodně to není krásné. Ale třeba jednou se na to bude dát i zpívat 🙂 (a ne trpět jako před týdnem na výpravě apod.)

v jednoduchych doprovodech je krasa

6 komentářů u „V jednoduchých doprovodech je krása

  1. Prej trpět.. Náhodou to bylo dobrý 🙂 .. Jen si víc věř a bude to ještě lepší ;-). Jinak ty písničky jsou hezký. V jednoduchosti je krása :-).

  2. stuprum: Doufám, takový miniživotní cíl 🙂
    doDina: Kurt je nejlepší objev, který se mi zadařil!
    Cenzura: Ehm 😀 Jo, jednoduchost je nejlepší ve všem – v jídle, oblékání, umění… Skrývá více krásy 😉

  3. Přiznám se, že jak mám hudbu ráda, tak nejsem příliš velký znalec a tak mi názvy písní i interpretů nic neříkají. Musím se k nim vrátit později a v klidu si je poslechnout. Ale souhlasím, že někdy stačí úplně jednoduchá melodie, která nechá vyniknout slova a někdy zas mám ráda, když je hudba co nejbohatší a tvoří opojný chór.
    Líbí se mi básnička, je psaná srdcem a to je to nejpůsobivější umění. A držím palce, aby se ručkám se skladbou dařilo. 🙂

Napsat komentář: doDina Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.