Dnes zmatena jsem ovocem,
co pokušení skrývá,
jako jablko pozřené Adamem,
jež nabídla mu Eva.
Nevěděli, co je pravda a co lež,
dokud rána zčista jasna
nezastřela rozum, než
srdce byla prázdná.
Dostala jsem slib bytí přítelem vždy,
ale copak láska nemění zavedené řády?
Útěk z platonického ráje mě čeká,
jen nevím, kam se potom vydám.
Zda šťastnou stanu se jindy jinak
či lásky šíp odhalí ochranou síť
a budu bez zábran volná
a citům se poddám?
To v knize osudu dlí…
A tak to nechám,
spoléhám na Toho,
jenž nade mnou bdí…
Někdy si nevíme rady a proto je lepší svěřit osud někomu vyššímu. V té krásné básni jsi to také sama řekla…
A snažím se i tím řídit, jen je to pro mě velmi obtížné… Děkuju…