Zapsáno na letošním týdnu akce, na které jsem byla poprvé loni a taky básnila…
I když byl rok uplynulý,
chmurami snad přeplněný,
a já lidem ublížila,
ne vždy jsem to takto chtěla.
Hledala jsem slova lásky,
jak povzbudit v nesnázích,
místo toho slova jedu,
bez přátelských objetí.
Nerozumím tamté době,
ale ani sama sobě,
hledám Vůdce myšlenek,
bez zbytečných domněnek.
Nalezla jsem klidné místo,
před starostmi dnů ukryto,
chci ho v srdci zachovat,
každý den tam začínat.
Nalézat tam vnitřní pokoj,
naplnit se Boží láskou,
celý den pak postupně,
slůvka hezká vypouštět.
Hledat svoje poslání,
neodmítat prosení,
stát se světlem zářícím,
lidem vkol povzbuzením.
Vyznat svoje špatné stránky,
neukrývat v tajné schránky,
čestná jít a přemítat,
jaký On má se mnou plán.
Hledání sebe sama bývá mnohdy nelehké a cestu ztrpčují mnohá zklamání. Někdy proto, že máme příliš velká očekávání od lidí kolem, ale i sami od sebe.
Nalézt tu správnou rovnováhu mezi odpovědností a schopností si užívat a žít, je dost těžké. Věřím, že Bůh ti pomůže, a že ti srdce napoví.
Ale současně bych chtěla říct, nebuď na sebe a lidi kolem moc přísná. Člověk je tvor chybující.
Zkus si udělat nějaké plány, procházky, kino, přečetla sis nějakou knížku? To je skvělé odreagování!
Paradoxně vypsáním tohoto jsem nalezla hluboké uklidnění. Člověk asi sám sebe nikdy nenajde, protože když už má pocit nalezení, dochází k vnitřní změně. A je to o té rovnováze 🙂
Někdy to pomůže, navíc, psaním si člověk utřídí myšlenky. 🙂
Koukám, zlati, že tu máš úplně nové nastavení, až jsem se lekla, kam jsem to vlítla! 🙂 Ale jsem tady správně, to vidím…
Přesně! A modlitba taky pomáhá – hlasité vyřčení skutečnosti.
Já se toho taky lekla, došlo k aktualizaci, tak si zvykám 😀
P.S. ale tvůj poslední komentář u mě mi řekl, že jsi pořád veselá holka s optimismem! No uznej, kdo by se dokázal radovat z deště? Ty jsi dešťová víla, která doáže tančit mezi kapkami a ještě o tom složit báseň. 🙂