Šáteček

Bolí to a ničí mě tak moc,
že se to bojím přiznat,
aby nenastala hrozná noc,
kdy smutek nedá mi spát.

Byla jsem to já,
kdo dal poslední rozloučení,
abys mohl jít dál,
a já najít, co od života chci.

Ale netušila jsem,
že ta bolest se pomalu vkrade,
bude mě vyžírat zevnitř,
a já překonávat velké děsy.

Sama.
Chytat do náruče při pádu důvěry,
ale uvědomit si,
že bych neskočila.

Nemám do čí.
Nevěřím.
Bojím se pádu.
A dalšího zranění.

Přesto to bylo dobře.
Prý jsi šťastný.
Asi se to bojíš říct.
Ale vím o té nové…

Jen mě mrzí, že mi nevěříš.
Já ti věřila.
Možná až moc.
A tak jsem rozbitá.

Nevím, jestli existuje opravář.
Vím, že existuje Ochránce.
Jehož náruč je mi jaksi vzdálená,
tou vší prací, do které se propadám.

Jako bych si myslela, že tím zapomenu,
čas bude plynout a já se najdu,
ale vše je úplně jinak.
Nevím, co a jak chci.

Ale chci tě vidět se usmívat.
Konečně.
A abys s ní byl šťastný.
Vlastně… Jsem ti náruč pro ni otevřela.

A tak budeme šťastní…
Jen.
Tak nějak.
Jinak.

šátek přehozený přes batohy

9 komentářů u „Šáteček

  1. Berry, v té básni cítím velký smutek. Ušetřím tě planých slov ve smyslu, že bude líp (ono bude líp, ale teď ti to tak nepřipadá). Zlomený srdce je zlomený srdce a každý tomu může říkat jinak. Asi jsi udělala dobře, navíc sis zachovala tvář a bylas první, kdo tomu dal nějaký směr. Moc ráda bych ti tu bolest nějak odvedla ze srdce i z mysli, ale to nejde a budeš si to muset prožít do chvíle, kdy odejde. A moc bych ti přála, aby ta chvíle přišla co nejdřív.
    A kdoví, možná, s odchodem jednoho se otevře cesta pro příchod jiného.

  2. Moc smutné a zároveň moc pěkné…

    Je mi to moc líto. Ber to tak, že každý vztah je o zkušenost lépe a třeba díky tomuto budeš na ten příští o něco lépe vybavená.

  3. Vendy: Já vím, že bude líp. Ono asi je líp, ale chce to čas. Ano, čistí a otevírají se nové prostory, ale přestože jsem nakonec nebyla tak šťastná se svou láskou, nikdo mi ji neodpáře a nevymaže… A tak to chce čas 🙂

    hewkii: Jujki, hewkii se vrátil, to mám radost! Vážně mám… Velikanáánskou 🙂
    Ve smutných věcech je mnohdy ukryto to nejkrásnější, o to více se za to stydíme mnohdy. Určitě máš pravdu, ale v tomto ohledu se mi nechce stát příliš sběratelem. Ale rozhodně to byla nutná užitečná zkušenost. A někdy i krásná…

  4. Zrovna tebe si jako “sběratelku” nedokáži představit 🙂 (tak jsem to nemyslel), ale každý vztah tě někam posune – aspoň jako slabou útěchu to ber 🙂

  5. Ani nevím jak, jsem našla tuhle stránku s touto básničkou. Když jsem ji dočetla zjistila jsem, že to jsem asi já o kom se tam psalo… Mrzí mě to. Rozhodně jsem neměla v plánu nikomu ublížit. A teď nevím, co mám dělat…

    • Nemáš se za co omlouvat – ty jsi mě neublížila a pokud jsi také pro a máš pocit, že je to o tobě, kontaktuj mě, ráda si o tom s tebou promluvím a možná vysvětlím rýmy 😉

Napsat komentář: Berry Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.