…vlasti jediná, nebo taky Jedubába, Cecílie skupte to a jiná oslovení.
Zkrátka jsem dcera a sestra a kluci mě fotili v posledních dvou týdnech – mladší bráška před dvěma týdny, tatínek se starším bráchou včera, protože mě sestřenka jen tak učesala 🙂 A tatínek se celý včerejší večer a dnešní den ptá, jestli jsem ty fotky dala na blog, tak na jeho přání… 🙂 (něco s maminkou povídali, že jsem údajně fotogenická, ale já bych řekla, že je to fotografy)
Možná se zdají některé fotky stejné, ale pro mě mají to kouzlo, že je fotili mi blízcí lidé a každá tak trochu vyjadřuje to jejich vnímání mě, a to mě baví 🙂
Hezká jako vždy a s těmi princeznovskými ďolíčky ve tvářích :-). Je fajn, že jsi prožila hezký včerejšek se svými blízkými.
Dcéra i ségra, oboje fotky krásné. Máš nádherný úsměv, víš to? Takový dolíčkatý, takový, co rozjasní den a přinutí ostatní se také usmívat. Pěkná ozdoba ve vlasech. A předposlední fotka, ta je úplně perfektní! 🙂
cenzura: Jej, děkuji. Ano, čas s blízkými je důležitější než povinnosti, které jsou taky nutné, ale ty budou, blízcí nemusí, když je nebudeme hýčkat.
Vendy: Děkuji – myslím, že jsem to tu kdysi psala, jednou jsem zažila úsměv jedné jeptišky v trolejbusu, který byl neskutečně nakažlivý, a od té doby se snažím aspoň trošku pořád usmívat, nic mě to nestojí, je to nakažlivé a budu mít akorát vrásky 😉 Předposlední fotka je jediná, kterou jsem chtěla schválně vytvořit, tu jsem vždycky chtěla a už ji konečně mám 🙂 Moc moc děkuji 🙂