… protože zítra jdu poprvé do školy… (je focena)

Po přijímacích zkouškách přišly prázdniny v podobě vůdcovského kurzu – test, ale potom plno praktických přednášek (jak dělat putovní tábor, první pomoc, etické fórum, …), kreativní tvoření (malování rukama, přetváření zahradní palstové židle, …), hry, závody, bojovky (Bang! v reálu, rozdělávání ohně v dešti, závody psích spřežení, …), slib…

Ze závodu psích spřežení – rozdělávání ohně po dopoledním dešti. V noci jsem si dala opáčko – po tomto závodu se rozpršelo, pršelo celé odpoledne a večer a v noci jsme měli bojovku, jejíž součástí bylo rozdělání ohně a uvaření vody. Povedlo se! (málem mi chytly vlasy z toho fajru, byla jsem oceněna za vytrvalost a málem obětování vlasů a bundy ;-))

24h bojovka. Na jednom stanovišti střelba z luku (kterou jsem si zvolila předtím jako workshop) s květinou ve vlasech (jestli vám to připomíná nějakou básničku, máte správné myšlenkové pochody ;-)).

Z vůdcáku jsme přejížděly se slečnami rovnou na tábor našich dětí – milovaní mí… Celodenní výlet, na kterém jsme se přejedli třešní, v noci se báli štěkajícího jelena (můj bráška přiběhl bledý za mnou do stanu se slovy “tam je čert” a vlezl si mezi mě a kamarádku, aby se uklidnil), uspořádali speciální hry s bonusovým hodem koštětem (ano, z dívek jsem největší čarodějnice), chystali plno dřeva na táboráky, užívali si televizi našich dětí se zpravodajstvím z celého dne, …

Jediné foto, kde jsem – opékačka 🙂

Jelikož konec tábora skončil lehce neslavně, následovalo období doma zpamatovávání se a však vy víte… A pak jsem jela na “rehabilitaci do Beskyd” s přáteli, která spočívala v dlouhém spaní, chození na vzduch, naučení se zase normálně spát v rámci mezí, hraní deskových her, celodenním výletu na Trojmezí (kde byla i 24h bojovka na vůdcáku, takže zavzpomínání), …

To jsme hráli předposlední den volejbal a já byla vyhecována si konečně jednou rukou zahrát. A vězte, tým s invalidou vyhrál 😉

Následující týden jsem ještě odpočívala a pak se vydala na pokračující rehabilitaci s rodinou do Chorvatska. Velice mi prospěla. Sice jsem půlku pobytu strávila v posteli hotová únavou a s agresivním slunečním ekzémem, ale tu zbývající půlku rozcvičovala klouby plaváním ve vodě, četla knihy, byli na výletě v historickém Nimu, Zadaru a na Plitvických jezerách, hrála do noci s rodinou karty a ještě více do noci sledovala s bráškou seriál :-).

Historické centrum Zadaru, které dříve bylo pod nadvládou Itálie.

Na pláži v Ninu, kde je také nádherné historické centrum a ještě krásnější levandule – jednu jsem si utrhla a protože jsem jimi nadšená, koupil mi tatínek levandulový olejíček 🙂

Po dovolené už nemám fotky (ani jsem sama nefotila), ale pořád jsem vykonávala jakési aktivity – pomáhala chystat jedno odpoledne pro děti v Klokánku, kde jsem další týden jako dobrovolnice pomáhala s úklidovými pracemi (až na poslední den, kdy jsem skončila v posteli s alergickou reakcí na bodnutí vosou u umývání oken) a pak za odměnu jela na duchovní týden do Krkonoš. A to víte z básničky Chvilková vzpomínka. A Obraz života se mi utkvěl v hlavě také tam, protože některé hovory mi pomohly s vyrovnáváním se. Když pominu úžasné zážitky jako letní kino, grilovačku, nádhernou přírodu nebo např. fotbal v plátěných teniskách, byl to neskutečný pobyt.

Poslední týden prázdnin byl chystající do školy, doklikání rozvrhu, přehození učebnic kamarádce-maturantce, sejití s již ex-spolužačkami, bramboráková party s kamarádkami, … A tak mi zítra začíná nová škola. Bojím se, a tak to zamaskuju dokonalým entrée – na koloběžce v sukýnce (možná i s copánky) 😉