Nic v tom nehledejte, určitá pocitovka, měsíc stará…
Bolíš, srdce moje, bolestí přetékáš!
Co ti je, pročpak mi jen neodpovídáš?
Jak ti mám rozumět, co teprve pochopit,
zapomenout a šrámy na srdci zahojit?
Jsi plné nádherných vzpomínek na něj,
má popletená hlavo, jó, beznaděj,
a rozpačité pocity z letmých zavadění,
nebo s kopretinou ve vlasech z luku střílení.
Jsem z toho zcela nemocná a churavá,
z myšlenek také divoce přelétavá.
Když ho vidím, celé se srdíčko rozskáčeš,
hlas se zadrhne a málem mi z toho pláčeš.
A tak se hleď zapomenout ten skřítkovský pohled,
soustřeď se na školu, však to není podvod, véď…
První lásky jsou jak letní kouzlo.
Jak sklo křehké, jako ptáček bezbranné.
Roztříští se, jen vzpomínka zůstane
a dětství jako po peříčku nenávratně sklouzlo…
Aneb, Láska bolí, Love hurts, to zpívali už Nazareti.
A přitom jsou ty první lásky tak krásné…
„Láska způsobuje bolest. Ale taky bolest léčí. Láska prostě bolest je. Láska vám může srdce naplnit, pak zlomit a to zlomené srdce zase vyléčit. Láska je slepá – a láska taky otvírá oči. Z lásky se vám může chtít umřít – ale taky můžete pro lásku chtít žít.” (R. Fulghum – tady je to nezkrácené: http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska?page=17)
A přitom je to tak krásné, jak ti zamilovaní září, že? 🙂
Poezii skutečně psát umíš… …moc pěkná práce. 🙂
Teda, děkuji 😉
Ano, s tím souhlasím, to Tvé psaní je lepší a lepší i ta poezie se Ti daří. Mimochodem Fulghuma znám, čtu od něj jednu knížku, je moc pěkná, taková optimistická!
Taky mě teď tak napadá, jestli jsem tím svým e-mailem Tobě něco nepokazila, jestli jsem Tě nevyděsila svojí důvěrností, ostatně už se mi jednou něco podobného stalo, tak z toho mám teď obavy. Jestli to bylo moc vlezlé, tak se omlouvám 🙁
Já mám od něj přečtené všechno, co jsem našla v knihovně, včetně beletrie 🙂 Nečtu novodobé autory, ale on a Pinknerová jsou dvě moje výjimky, od kterých hltám všechno. Vůbec ne, hned ti jdu odepsat.