Před třemi lety jsem zmiňovala píseň od J. Nohavici – ti co ví si možná vzpomenou na nějaký úraz a že mě Bůh velice ochraňoval.
A má mě asi velice rád, protože mě ochránil znovu:
On svým andělům vysdal o tobě příkaz,
aby tě chránili na všech tvých cestách.
Na rukou tě budou nosit,
aby sis o kámen nohu neporanil. (Žalm 91,11-12)
Nemůžu, nedokážu a ani nechci vypisovat, co se v pátek stalo. Všechno si pamatuju, ale nechápu smysl… Výsledkem je to, že doktoři nechápou, jaktože jsem jen potlučená. Já to vím – utrhl se mi pod rukou kámen ve svahu a začly se mnou kutálet kotrmelce po skálo-svahu. Nemám jiné vysvětlení než to, že mě chytly ruce andělů a snesly. Ano, asi jsem teď částečně praštěná a vděčná, že žiji a nic mi není, ale všichni, co to viděli, včetně doktorů, tvrdí to samé. Na trupu těla nemám ani škrábnutí, mám jen potlučené končetiny a škrábance na hlavě.
A tak chci jen vykřičet do světa, že je mi moc dobře, že jsem vděčná za život (a ne, nebyl to pokus o sebevraždu, jak si jeden doktor myslel) a že mě má Pán Bůh moc rád a očividně má se mnou nějaký plán…
Beruško, když jsem ti radila, abys byla akční, nemyslela jsem sebevražedné akce s lezením na nějaké skály 🙂 (legrace). Tys mě docela vyděsila, víš to? Mělas při všem dost štěstí, andělé asi opravdu stáli při tobě.
Na ten úraz před třemi lety si tak trochu vzpomínám, ano, četla jsem o něm zde. Ale už je to dlouho, takže paměť trochu okorala.
Asi to byla výstraha, i když nevím proč, ty si dáváš dost pozor a nejsi žádný hazardér.
Jsem ráda, že se ti nic zlého nestalo. Pěkně odpočívej, leduj si natlučené ruce i nohy a jestli máš nějaké jizvičky, dobrý je rakytníkový olej a potírat. (Koupíš v lékárně, nebo spíš v prodejnách zdravé výživy).
Měla by sis dát za odměnu zmrzlinový pohár,nebo aspoň zmrzlinku.
A co ty knížky, co sis slibovala, že přečteš? Zdá se, že je ideální doba pustit se do čtení.
To je úžasné, Berry! Jsem ráda, že se Ti nic nestalo a že jsi v pořádku, i když Tě potkal takový něšťastný pád! Uff! To jsem si oddychla. Jsem ráda, že to takhle dopadlo a že máš jistotu, že pomoc přijde, když ji potřebuješ a že Tě Bůh nenechává na holičkách. Jsem mu vděčná za Tebe a andělům Tvým strážným, že se o Tebe postarali, když přišlo nebezpečí. Uff, uff!
Prosím Tě, buď opatrná, léto je ještě dlouhé, tak netrop hlouposti 😀 Já vím, že za ten kámen jsi asi nemohla a někdy člověk opravdu neodhadne, co všechno se může stát. Ale hlavně, že to dopadlo takto
Hlavně, že seš v cajku.
Netrop hlouposti je blbost! 😀
Jestli to byla tvá chyba, tak se z ní poučit a lépe se jistit … pokud náhoda, stejně příště některé faktory neovlivníš. 🙂
Díky Bohu, že jsi v pořádku, bála jsem se o tebe. Dávej na sebe pozor.
Prvně se omlouvám za nějaké chyby, jak pravopisné, tak v tvarosloví, ale psala jsem to ve vysoké míře praštěnosti (teď je sice o něco nižší, ale žádná sláva :-))
Vendy: Já jsem prostě trdlo, ti, co mě zažili před třemi lety, se už jen usmívají a povídají, že mě začnou snad hlídat… 🙂 Víš, co je nejhorší? Že tam vede něco jako turistická značka, všichni nahoru chodí, aby viděli ten skalní útvar před sebou, podle kterého se to tam tak jmenuje, já sama tam lezla dvakrát s dětmi a den předtím tam jiný vedoucí chtěl vzít děti na západ slunka. Podivnou souhrou, kterou teď chápu, jsme to nestihli… To uvědomění pro mě bylo v sobotu ráno v nemocnici nejhorší, představa, že by se mi tam skutálelo některé z dětí, nemuselo by to tak dobře dopadnout… Takhle jsem tam lezla jen se starším bráškou, abych mu ukázala, podle čeho se to tam tak jmenuje. A ten pak rychle zareagoval, je to prostě starší bráška a šikovný… Jen byl prý chudák bílý jako stěna, když doběhl pro moje rodiče (byli tam ten večer na návštěvě, protože náš mladší bráška skládal slavnostní slib). Děkuji za tip s rakytníkovým olejem, zatím jen promašťuji, mám plno strupů, takže jizvy se teprve poznají 😉 A leduju ručičku (mimochodem tu samou, jako před třemi lety). Zmrzlina ne, byla mi pořád zima z toho ledování, takže všichni, jak je jim horko, a já v dlouhém pyžamu a pod peřinou klepala zimu… 🙂 A jo, v rámci zdravotní procházky ve čtvrtek jsem si půjčila nějakou literatůru, ale byly to jiné knihy, než jsem chtěla, protože jsem si prostě nemohla vzpomenout… 😀
Mniška: Zrovna dneska jsem říkala, že doufám, že jsem si svou úrazovost vybrala na hódně let dopředu. A rodiče povídali, že papír z tohoto léta mám, tak stačí… 🙂 Né, snažíme se to prostě všichni trošku odlehčit, protože mi dělá problém se s tím vyrovnat, pár týdnů to asi potrvá. Ale mám opravdu milující a podporující rodinu (navíc, zdrav. sestřička a farmaceut doma, to je lepší, než špitál ;-))
hewkii: Jojo… K tomu jištění – týden předtím jsem slaňovala skálu v Beskydech, vyklepaná, že spadnu, a slaňovala jsem v pohodě. Vždycky jsem měla respekt k horám a skalám a kopcům… 🙂
Amelie: Moc děkuji za návštěvu a povzbudivá slůvka! A ano, největší díky patří Pánu Bohu.
Někdy se přihodí i zlomyslnosti, hlavně, že se nikomu nic vážnějšího nestalo (hlavně žádné trvalé následky)-
Berry, mimo téma, nevíš něco o Elisis? Na blogu už není pořádně dlouho, email má asi zahlcený, protože už jí ani nemůžu doručit zprávu… máš na ni nějaký kontakt, píšete si?
Nevíš, co se děje?
Moje řeč 🙂
Vůbec nic nevím, zkusím ji zkontaktovat mobilově, na ICQ jsem ji taky pekelně dlouho neviděla, tak jsem to přisuzovala prázdninové pauze, ale napíšu jí a dám ti vědět.
Zkus to, děkuju za ochotu! 🙂