Zastav se člověče se mnou teď na chvíli,
pohleď, jak život ti rukama projíždí,
spěcháš nabitým životem,
snad i též s malým nadhledem.
Uniká ti něco důležitého,
ne pro tebe, člověka lhostejného,
že se lidé kol tebe ztrácí pryč,
nikdo objetí nenabídne víc.
Všichni máme plno technických hračiček,
neznáme úsměv spokojených dětiček,
nebo vůni kvítí či větvičky šeříku,
kdys naposled klekl v lese k malému buku?
Natrhal meduňku a mátu na čaj,
zastavil se vůní bezu a řekl „wau“?
Objal blízkého přítele či rodinu,
smál se a hrál obyčejnou deskovou hru?
Zmokl v jarním dešti bez důvodu,
přišil knoflík na svou starou bundu,
porcoval kluzké kuře na oběd,
honil ho po lince jako oběť?
Potřebujeme jeden druhého,
mít radosti dne obyčejného,
i když tvrdíme opak,
na starosti je pak prak…
Dovedeš se zastavit a dovedeš si vychutnat kouzlo okamžiku. Ne každý takhle přemýšlí a už vůbec ne každý takhle jedná. Všichni spěchají jak o závod (a nedivím se, doba je hektická), ale občas se zastavit a vnímat všechno kolem sebe, je dobré.
Pěkná báseň, moc hezky jsi to vystihla.
Porcování kluzkého kuřete mě rozesmálo. Jojo, to kolikrát i sakry ujedou.
Přeji ti všechny chutě i vůně světa.
Dovedla by sis je vychutnat.
Ta je fakt skvělá. 🙂
Sice někde kulhá rytmus, ale to se ztratí protože to má skvělou myšlenku a prostě je to krásné. Palec nahorů.
Vendy: Děkuji. Jsem zvědavá, jestli do svého života najdu někoho, kdo se bude ochotný zastavovat se mnou… A kuře – hold včerejší první porcování mě jaksi poznamenalo (volala jsem pak taťkovi se slovy: “Nevím, jestli jsem zvítězila já, nebo kuře – divně mlaskalo a ujíždělo zpod nože, ale už je v troubě 😀 (a co s tím zbytkem, polévku nebo to jde ještě obrat? :-D)”) Děkuji – s tím bezem, to jsem si taky všimla včera. Vyhlížela jsem ho, abychom mohli trhat na šťávu, ale nic a nějak jsem na to zapomněla. Cestou do obchodu mě cosi praštilo přes nos a pod nohama mi kvetl bez na staveništi… 🙂 Ráda dělám věci naruby, než je dělají ostatní – procházím se v dešti a voňám si k němu, pletu věnečky s pampelišek, kořením jídla… 😉 Děkuji, děkuji a děkuji – min. za to, že tu jsi a čteš a vyjadřuješ se k mým výtvorům 😉
NikaRoovy: Děkuji za milou návštěvu 🙂 A také děkuji za chválu – s rytmem vím, že mám problémy (také v hudbě, takže jablko nepadá daleko od stromu ;-)) a snažím se to “ospravedlnit” myšlenkami, stejně jako fotografování nezvyklými pohledy. Ještě jednou díky 🙂
Pingback: Zastavit se | Berry