Večer, jako každý jiný, dělám holčičí věci.
Umývám ze sebe povrchnost a pomíjivost,
odličuji letmý úsměv a ze zubů čistím nános prázdných řečí.
Z očí sundávám růžové brýle a obličej zklidním krémem optimismu.
Uvolním vlasy z uvězněných postojů a do uší dám sluchátka…
Je čas jít spát, ale copak to jde bez resumé dne?
Dávám dohromady položky – milá promluva, povzbuzení, ale
taky hádka, odklopení očí, minutí bez pomoci.
Poslouchám letmé tóny – z ucha se odráží zpět do sluchátka,
moje myšlení jako oči s rostoucí tmou uvadá.
Už jsem opět zpátky v čase – těch pár dnů 100 % džusu lásky,
kdys mi ukázal, že láska má jiné tváře než mi říkali.
Jak se všichni mýlili… Nejvíce však já…
Zahrála bych si piškvorky, nachystám papír, už je…
Těch pár linek, které jdou naruby se vším, je snadné malovat.
Můžeme do nich psát cokoliv – nemusíš se bát prohry, už tě nenechám.
Jsi lepší – to u pokru byla náhoda… Ale ten kefír – má zasloužená odměna.
Trefils´ mi chuť a uznal prohru – to se u vás často nevidí.
Takys´ teď bojoval se zatnutýma zubama, aby se to neopakovalo…
Možná bych si zahrála i fotbal – není jen pro dva.
Běžet a dýchat nový vzduch naivity, to mi přijde vhod,
chytnout přihrávku povzbuzení a poslat ji do brány přátelstvím.
Zase nic z toho nevíš, a asi ti to nepovím (nemám odvahu).
Čmárat linky naruby, to je lehké, ale uskutečnit je, nemožné.
Pokr, fotbal a piškvorky, hlavně ty, mi zůstanou.
Ty se možná jednoho dne ztratíš, ale něco ve mě zanecháš.
Minimálně část Umělce, kterou jsem mohla spatřit.
Asi mi nikdo nerozumí, ale o to přeci jde, ne?
Umělci jsou jiní – tak obyčejní a nepochopitelní…
Už jdu spát, všechny tím jen trápím, jak mluvím bez tebe o tobě.
Myslím jen na to, jaké plány má Nejvyšší – jakou lekcí jsi pro mě,
jakou já (možná) pro tebe a kdy tahle krása skončí…
Nemusela by, ale v tomto už malá nejsem.
Všechno přece jednou končí a všechno se překlopí v bolest.
Ne naší chybou nutně, ale smrt a vztek se zlostí vedou.
A tak to odevzdávám Stvořiteli – jen Jemu.
On rozhodne, jestli krása skončí,
nebo se snad přerodí v zázrak?
Berry, tak tohle je jedna z nejúžasnějších básní, které jsi kdy napsala.
Je v tom všechno! První naděje a tak trochu skrytý strach a taky těšení se do nového dne a pěkné rozloučení se starým dnem… poznávání nového a učení se novým věcem a chuť něco podniknout a být s někým častěji než jindy.
Třeba se krása přerodí v zázrak.
A kdyby ne? Tak tyto chvilky jsou jak malé korálky, které můžeš navlékat na šňůrku a vyrábět nový náhrdelník.
Vendy: S pokorou děkuji… Od tebe si toho vážím o dost víc, protože sama píšeš, a výborně. Tohle byl takový experiment opravdu včera před spaním – něco mezi automatickým psaním, básní, uspořádáním myšlenek… A s korálky souhlasím, jo! 😉
Wau, uzasna basen paci sa mi :). Krasna!
Len ma v nej mrzi, ked smutni ze nieco skonci.. to potom brzdi pri uzivani toho co prave je :D. Vsetko ma konec aj zivot. Ja si uzivam :))
Smutek je lůnem té nejkrásnější inspirace. Ale kéž tě neochladí příliš, kéž tvoje čisté srdíčko nepromění led. Překrásná báseň.
Je zvlášť krásné umět se tak vyzpovídat z těch nejnitěrnějších pocitů. Jen náznakem, hezkým slovem, vazbou slov různých, zdánlivě k sobě nepatřících, jak výstižné…
Lucerna: Děkuji! O to více, že vím, jak nádherně píšeš ty! Myslím, že si též užívám, jen některé konce mrzí…
Luné: Velmi děkuji. Snad se ze mě nestane ledová královna…
Ruža z Moravy: Děkuji. Myslím, že se učím. Však mám mnoho let učení před sebou 😉
Rozumím – nerozumím… no, no těžko říct, každopádněto ve mně vyvolává takový vlídný úsměv ten obsah sdělení. Ale jistota je, že vkládáš to vše do rukou Páně a když tu jistotu člověk má, tak se ničeho nebojí, protože ví, že věci dopadly tak, jak dopadnout měly.
Já se musím jedině přidat k předchozím komentářům. I po formální stránce byla lahoda tohle číst. Některé metafory mě hodně překvapily, ale vhodně jsi je umístila, i když to bylo občas překvapivé. Vyjádřila jsi své pocity pěknými přirovnáními. Tohle pro mě byla dobrá pochoutka před spaním, za to Ti děkuji. A přeji mnoho štěstí s láskou
Mniška: Nejvíce úžasný se mi zdá fakt, že nevíte souvislosti, tak chválíte mé metafory, a přitom jsou pouze vytrhnuté z víru života a velice přízemní, myslím, že je psát neumím, ale líbí se mi, že vám to vyznívá pěkně, to je vlastně účel 🙂 Moc děkuji, jsem ráda, že se líbí a jsem ráda, že v tom chápeš i vyšší smysl 😉