Plynkáček

Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost a neodpovědi na komentáře, nějaké problémy s přihlašováním :-(.
Subjektivní líčení.

Usínám s tebou v ruce. Stále spolu, už 15 let. Usuzuji, že bychom toto výročí mohli výrazněji oslavit. A tak tě nechávám u babičky trošku opravit, už jsi chudáčku celý ošuntělý.

Byly mi asi čtyři roky, když jsme se seznámili. Přijel jsi za mnou až z dalekého Španělska a naše láska byla osudová – na první pohled. Já a ty. Pořád spolu – na nákupech, výletech, při hrách i spánku. Ty jediný jsi mi rozuměl a věděl, proč jsem zrovna uražená nebo proč mi tečou slzičky. Byl jsi nádherný – bílý jako sníh a měl jsi moc baculatý zadek – jako bys nosil plínku, a proto se jmenuješ Plynkáček. Z bílé hlavičky ti vystupují drobná trojúhelníková ouška s tmavě modrým vnitřkem, na obličeji máš dva černé korálky, jako oči. Ráda se do nich dívám, jsou jako malá zrcadélka, ve kterých vidím celý svět. Pod nimi máš opět korálkový trojúhelníkový červený lesklý nos, vypadá jak sladký bonbón.

Měl jsi látkovou kombinézu s barevnými puntíky, ale už jsi vypadal jako bezdomovec, tak jsem tě zanechala na pár dní v nemocnici u babičky a vrátil ses mi umytý, vydrbaný až za ušima a jako elegán – růžový šátek okolo krku místo motýlka, košile s barevnými lístečky, která trochu připomínala tvé původní oblečení a modré kalhoty v barvě tvých oušek. Trošku se na tobě ale začaly podepisovat roky stáří. Bílé chloupky nejsou barvy sněhu, ale jako na ledním medvědovi a trošku slehlé. Celý jsi takový slisovaný, ale to nic na mé lásce k tobě nemění. Přibyli ti bratříčci a sestřičky, aby ti nebylo smutno, když nejsem s tebou doma. Velká zelená žába se žlutým břichem, které má vykoulené oči a šilhá. Kuřátko Tweety z nemocnice, stejně jako tvoje družka Peřinka s lesklým světle modrým kloboučkem. Kamarádka Dudlinka až z Ameriky, která je černoška – tmavší než ty, ale aspoň má tmavě modré tričko, jako tvoje kalhoty. A váš nejnovější kamarád Kudlibabka, co vypadá, jakoby nevěděl, co se okolo něj děje a je výrazem nepřítomný. Přesto mám nejraději tebe.

Chybíš mi teď. Jsi zase v nemocnici u babičky. Mě je po tobě moc smutno. Ale vrátíš se mi, v novém oblečení a vydrbaný až za ušima. A pojedeme spolu zase do lesa. Vzpomínáš, když jsme spolu poprvé spali pod širákem? Vzbudily nás včelky a ranní červánky. Spali jsme v létě v kopci, červánky se rozlévaly jako jemná barva z kelímku od barev a tvořily krásné obrazce. A včelky nám zpívaly symfonie, na to přece nejde zapomenout. Jsem zvědavá, jak budeš oblečený. Moc se na tebe těším.

plynkacek

(zde je vidět v celé své kráse, dnes už má jinou košili – před pár dny se mi vrátil z nemocnice)

Příspěvek byl publikován v rubrice Povídky, příběhy... a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Plynkáček

  1. Roztomilý méďáček. Nebo mončičák?
    Mně se líbí, jaký máš ke svým neživým hračkám vztah – nejsou to jen hračky z dětství, ale tvorečkové s vlastní duší. A taky se mi líbí, že je nevyhazuješ jen proto, že jsi hračkám odrostla – ale pořád pro tebe něco znamenají. A máš pro své plyšové lumpíky moc pěkná jména.
    Píšeš, že Plynkáček je s babičkou v nemocnici. Babičce se nějak přitížilo?
    Jsem ráda, že jsi zpět na blogu, Berry!

    • Méďáček 🙂 Nene, babička je v naprostém pořádku, ale když jde nějaký plyšáček k babičce na opravu, říkáme, že jde plyšák do nemocnice (stejně jako kytičky, když začínají uvadat, jdou k babičce do nemocnice a pak se nám vrátí velmi oživené :-))
      Taky jsem ráda, že jsem zpátky. Něco tady pořád zlobí a hledáme řešení, jak to opravit, ale zatím jsem tady, i když s trablemi ;-).

  2. Je krásné, že máš k Plynkáčkovi takový vztah 🙂 A jak už se zmínila Vendy, většinou je to tak, že když někdo z hraček vyroste, už je zkrátka nezajímají nehledě na to, co s nimi prožili. Já sama jsem nikdy nic takového nepocítila. Jediný plyšáček, kterého mám už asi od svých šesti let je Vojtíšek, takový malý pejsánek, který se mnou sdílí postel už moc dlouho. Dokonce se mnou jel i za hranice 🙂
    Trochu mne vyděsilo to, jak jsi mluvila o nemocnici a babičce, jelikož jsem si myslela, že babičce se něco stalo, ale co jsem si přečetla z Tvého komentáře, je to jen jakási opravna pro věci, které již začínají ztrácet život. Co už lehce šedaví, šikovná babička to napraví 🙂

    • Plynkáček také – letěl se mnou prvně a zatím naposledy do Francie, navštívili jsme Chorvatsko i jachtu, zažili puťáky v Česku, Slovensku i Polsku… 🙂
      Přesně jak říkáš, babička je v tomto ohledu kouzelnice 🙂 A myslím, že touhu po ní dědím, ale umění ne 😀 (mám také blízko k bylinkám, kytičkám a pomau i k jehle a niti).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.