Název knihy: Racek
Autor: A. P. Čechov (překlad: Josef Topol)
Nakladatelství: Dilia v Praze
Rok vydání: 1961
Obsah: Komedie o 4 dějstvích popisuje nenaplněnou lásku, která se vznáší jako racek nad jezerem opuštěná. V jedné venkovské vesnici žije bývalá herečka Arkadinová se synem Treplevem. Ten se pokouší psát divadelní hru, kde hraje hlavní roli jeho milá Nina Zárečná, ale matka ho znechutí svými poznámkami. Navíc do vesnice přijíždí slavný spisovatel Trigorin, do kterého se Nina postupně zamiluje. Ten ale udržuje vztah s Arkadinou. Aby toho nebylo málo, do Trepleva se zamiluje dívka Máša. Trigorin se pak s Arkadinou rozhodne odjet do města, Nina přemlouvá Trigorina, aby zůstal s ní, ale ten si jen dělá poznámky do svého dalšího díla z chování ostatních. Treplev se postřelí a přinese Nině k nohám racka, aby nechala Trigorina být – zbytečně. Máša se vdá za Medvěděnka, aby přestala myslet na Trepleva a Nina utíká z vesnice k divadlu. Po 2 letech se všichni sejdou, protože umírá bratr Arkadinové Sorin. Tajně přichází i Nina, kterou stopoval Treplev (je z něj úspěšný pisatel pod pseudonymem), ale ona se s ním nechtěla nikdy sejít. Vypráví mu, že měla s Trigorinem dítě, ale vrátil se k Arkadině a dítě umřelo. Přesto Trigorina sále miluje. Odchází nikým neviděná, protože má v jiném městě angažmá a Treplev se ze zoufalství zastřelí.
Ukázka: Šamrajev: (vede Trigorina ke skříni) Prve jsme o tom mluvili – tak tady je. (Vyjme ze skříně vycpaného racka) Vážně jste mi říkal, abych ho pro vás dal vycpat.
Trigorin: (se dívá na racka) Nepamatuju se. (Přemýšlí) Nepamatuju. (Vpravo za scénou výstřel; všichni sebou trhnou)
Arkadinová: Co je to?
Dorn: Ale to nic. Nechal jsem vedle kufřík – asi mi tam rupla nějaká lahvička. Jen se nevyrušujte. (Odejde pravými dveřmi a za půl minuty se vrací) Vždyť jsem to říkal, praskla lahvička s éterem. (Prozpěvuje si) „Před tvou čaromocí stanu…“
Arkadinová: (se posadí ke stolu) Fuj, to jsem se lekla. Připomnělo mi to, jak … (Zakrývá si obličej rukama) Až se mi zatmělo před očima…
Dorn: (listuje v časopise, Trigorinovi) V minulém čísle byl takový článek… od nějakého Američana, a napadlo mě, že se vás příležitostně zeptám… (bere Trigorina kolem pasu a odvádí ho k rampě) tenkrát mě to velmi zaujalo… (slabším hlasem, tlumeně) Odveďte někam Irinu Nikolajevnu… Jde totiž o to, že Konstantin se zastřelil…
Vlastní názor: Kniha je plná niterných emocí, prožitků a vztahů. Popisuje neopětovanou lásku, manželství z rozumu, nenávist. Možná se mi velmi líbí i díky písním od Tomáše Kluse (díky tomu jsem ke knize přišla) – výpovědi Niny, Arkadiny, Trepleva a Trigorina. Samy o sobě jsou písně úžasné, ale po přečtení knihy jen podtrhly dokonalost Čechova díla, které je nadčasové a písně dostávají hlubší význam. Velmi mě překvapil konec, vyvrcholení jsem čekala jiné, šťastnější. Kniha mě opravdu velmi zaujala.
Děkuji za vyčerpávající komentář!
Brášku tedy beru, definitivně dohodnuto. A Tobě děkuji za podporu, nebyla jsem si úplně jistá.. 🙂
Do technického muzea bych taky někdy zašla, i když já jsem absolutně netechnický typ, ale myslím, že to tam vůbec nevadí..
Ta aktivita s příběhem Hellen zněla zajímavě. A zaujalo mne, že se vám nechtělo sundavat šátky. Zní to divně, ale chápu to, protože mě se z té výstavy taky nechtělo. Bylo to zvláštní. V té tmě jsem si s těmi lidmi jako by zvládla vytvořit bližší vztah. A nejradši bych teď při seznamování s kýmkoli zavřela oči, abych si vytvořila první dojem podle jiných kritérií než obvykle, jak jsem psala v článku. Nechci tím říct, že nevidomí se vlastně mají dobře, to určitě ne, ztráta zraku je nepředstavitelná a děsuplná, ale tohle mne zaujalo. Když to takhle řeknu, nezní to vůbec dobře, ale myslím, že mě chápeš.
Tak čtu tu recenzi a říkám si, že už jsem dost dlouho nic nepřečetla. Naposled knížku od Blanky Matragi. To není žádná velká literatura, já vím, ale byla krásná. Nějak se ke čtení nedostávám a nebo u něj nevydržím, přitom bych si několik knížek moc ráda přečetla.
Páni, to je vážně komedie? Ty propletence vztahů mezi jednotlivými protagonisty se mi zdají nejen komplikovaně komplikované, ale zrovna nijak veselé. Docela se divím, že z něčeho takového lze udělat komedii. Od Čechova jsem už něco četla a většinou to byly pochmurné věci.
Zajímavé, ale člověk lásce neporučí a co dělat, když někdo něčí lásku neopětuje…
Cheerful Lady: Důležté je, aby literatura neotravovala, ale povznesla – byla krásná ;-). Já čtu pořád no :-D.
Mniška: No, v názvu to je, přetože mi to tíhne s koncem k tragédii. Zas tak komplikované to není, jen je to zamilovaný kruh dá se říct (přímka?). Ale veselé to není, to je pravda. Jsou tam zajímavé myšlenky, ale že bych se u toho válela scmíhy, to ne. Pěkný dojem a spousta myšlenek a působivost, ale veselost ne. Já jsem od něho nic jiného jinak nečetla. Nejvíce mě udivil vlastně rok napsání – jak je to staré a přitom nadčasové. Proto mě zaujala myšlenka manželství z rozumu…
Ja som čítala Pavilón č. 6 a mala som z toho dosť morbídne pocity. Ako bolo to pravdivé aj všetko, ale určite píše príbehy na zamyslenie. Čo sa ináč týka tej Ceny dotykov, na ktoré si reagovala, je to naozaj zaujímavé :). To, či sa to skutočne vydá, je otázne.
Sherylin Lee: Zkusím si přečíst i něco dalšího, ať mám srovnání. Toto mě ale neuvěřitelně okouzlilo.
Takže dílo Kluse se jmenuje podle knihy? Písně znám moc dobře, jen už si moc dobře nevzpomínám na všechny jejich názvy.
Možná je to na mě až moc zamotané, ale nemůžu soudit podle popisu 😉 Také mě občas překvapí konce, ale to je právě jeden z důvodu, proč knihy čteme 🙂
Elisis: Ano, on to poslední CD Racek věnoval této Čechově hře, protože v ní hrál a dostala ho. Z toho důvodu napsal i zmíněné 4 písně jako takové dovršení tohoto období. Když to čteš, tak to zamotané není, vyplývá to ze situací ;-).