Ať žije olympiáda z ČJ. Téma – moderní Popelka, děj v 21. stol. 25 – 30 řádků. Snažila jsem se to pojmout jinak než ve všech těch filmech, až z toho vznikla takováto šílenost. Tak se prosím nesmějte moc, já za to nemůžu :-D.
Bylo nebylo, za devatero továrnami, městy a fastfoody bydlela v mrakodrapu Popelka. Byla to obyčejná 15letá dívka – tetování, piercing, obarvené vlasy a minisukně s ještě kratším topem. Přesto musela žít ve stínu svých starších sester, protože neměla i-pod jako ony. Její macecha jí dávala pořádně zabrat – musela za své sestry chodit do školy, psát za ně úkoly a vypracovávat důmyslné taháky. Jenže to nebylo všechno, musela také vařit na jejich každodenní párty a sklízet opilé kamarády.
Jednoho dne už byla velice zoufalá a seděla s lahví vodky na střeše jejich mrakodrapu. Slzy se jí koulely z tváří a ona přemýšlela, co dělá špatně. Chtěla by patřit mezi své sestry, být oblíbená a mít kluka. Místo toho bude muset chodit brzy ještě na brigádu, aby svým sestrám zasponzorovala nové notebooky – ty jejich se za necelý rok existence příliš zničily. Pomalu scházela ze schodů (výtahem by nešetřila energii domu), když v tom vrazila do souseda – mladého, asi 18letého frajera s nagelovanými vlasy a taškou přes rameno.
„Kam valíš? Ty nebudeš na té dnešní pařbě, při které budeme koštovat novou Amundsenku?“
„Nemůžu, něco už mám.“
„Jo ták, za lepším, tak se měj.“ Netrvalo dlouho a přišel večer, kdy Popelka opět odklízela opilé příchozí, až sama skončila ve svém pokoji na okně a rozplakala se. V tu chvíli někdo zaklepal na její dveře.
„Dále,“ zašeptala. Kdo se neobjevil ve dveřích – její soused. „Nedívej se na mě, mám rozmazané stíny.“
„Proč jsi nechtěla jít s námi, když tady stejně jen sedíš na okně?“
„Musela jsem tu zůstat. Pomoct s touto oslavou.“
„No vidíš, a my se stejně přesunuli sem.“ Chvíli se na sebe dívali, on přikročil k její satelitní věži a potichu pustil píseň. „Smím tě požádat o tanec?“Podívala se na něj z pod rozmazaného obličeje, přivinula se k němu a rozplakala se na jeho rameni. „Co se děje?“, zašeptal jí do ucha.
„Ale nic, asi bych teď měla správně utéct.“
„Nene, já tě nepustím. Nechceš se přestěhovat ke mně?“ Odtáhla se od něj, usmála a tentokrát se řasenka poprvé rozpouštěla štěstím.
Elisis
Myslím, že to naprosto vystihuje realitu 🙂 Možná na to ,,princ” šel trochu moc hrr, ale jinak to je naprosto suprové. Myslela jsem, že máte vypsat děj z toho filmu, ale tohle je mnohem zábavnější 🙂
Určitě za to dostaneš 1* 😉
Žirafka
Tak rozhodně se nesměju. Zaujalo mě, že vám zadávají délku podle řádků – což hodně záleží, a ne třeba podle slov, nebo tak něco. Jinak se mi to líbí, jistě horší známku jak 2 nedostaneš (jedničku raději neříkám, protože ikdyž jsem tam žádné chyby nenašla, člověk nikdy neví, kolik si jich tam učitel přismyslí). Docela mě překvapily takové tvrdé stupňování textu, třeba ten konec, že chtěl, aby se k němu nastěhovala mi tam nesedí. Vymyslela bych pohádkově více hodící se konec k celému textu. Trošku mi námět připomíná Moderní popelku, tedy jen je trošku vyšší jejich bydlište :D. No a jinak taky, že žila ve stínu svých sester, protože neměla ipod je trhlé, ale pokud to byl záměr, dá se to tak brát. Ale tyhle dvě věci mi tam moc nesedí. Možná bych taky udělala větší závěr, ale takhle si může zase člověk vymyslet svůj. Snad za to nebudou tvůj příběh penalizovat. Přeju hodně úspěchů, fantazii omezenou nemáš 😉
Berry
Žirafka: Tak jsi první, ale nikdy není člověk ten, aby se nezavděčil lidem vše. Jsem ráda za tvůj názor. No, nevím, koho myslíš tím “oni”, když píšu, že je to olympiáda. Nevím, jestli ses někdy nějaké zúčastnila, ale vždy je to na řádky. Mezi námi, slohová práce nové maturity je také definována sice slovy, ale také počtem řádků (základní úroveň 200 – 350 slov, což je asi 20 – 25 řádků; vyšší úroveň 250 – 500 slov, což je asi 25 – 30 řádků = citování z podkladů pro hodnocení). Profesorka nám říkala, že to kontrolují zhruba na délku řádků a až pokud mají pocit, že je to příliš dlouhé/krátké, počítají se slova. Ale vím na co narážíš, v jazycích to máme také na slova. Jenže tam se to počítá jiank než v ČJ. V 25 – 30 řádcích nemáš naprosto žádný prostor pro stupňování textu, kór když je to rukou. A asi to bude tím, že to moderní Popelka je. Snažila jsem se to psát právě praštěně, ale to asi pochopí ten, kdo mě trochu zná, jak tak koukám (tetování, láhev vodky, frajer, porouchaný notebook za 1 rok, za devatero fastfoody…). Když máš jasně dané zpracovat příběh Popelky převedený do 21. stol. a je na to tolik filmů, moc velké možnosti nemáš, aby jsi dodržela kostru pohádky, a psát to pohádkově v 21. stol. moc nevím jak, protože takové prostě není a princové nejsou… Každopádně, kritiku přijímám, jsem za ni ráda a tady ti jen říkám, proč to je jak to je… Pokud budu mít přes svátky čas (jakože se bojím, že moc ne z důvodu učení a jiných povinností do školy), napíšu ten příběh znovu a propracovaněji (nebudou mě omezovat řádky) a budu ráda za tvůj názor :-).
Chiara
Moc se mi to líbí – excelentně napsané. A souhlasím s Žirafkou, ale jen ohledně známkování. Já dostávám dvojku z češtiny jen proto, že jsem „lajdák” a zatím jsem v češtině nejlepší ze třídy (a to je jediný předmět). 🙂
Žirafka
No já vím, už jsem olympiádu dělala a na řádky to nebylo, tak asi dělám nějakou jinou :D. Jinak jsem to vůbec nemyslela špatně, my jen prostě dostáváme všechno na slova. A kvůli mě to dělat znova nemusíš 😉
Vendy
To je úžasně roztomilá pohádka! Popelka, která chodí na brigádu, aby zasponzorovala sestrám nové noťasy, a která odklízí opilé kamarády, to nemá chybu!
Mně se tvoje povídka hrozně moc líbí, je i vtipná, mám z ní úsměv na tváři.
Nevím, jestli jsi vyhrála, ale výhru bych ti přála, byla by oprávněná!;-)
Berry
Vedny: A vlastně pro všechny, nakonec jsem v olympiádě skončila 5. (tato slohová práce a teoretická část) a postupovali 4, takže o kousek :-D. Jsem ráda, že ses Vendy pousmála ;-).