Knihomolka

Poslední pokus do rubriky Studenti čtou a píší noviny v podzimním kole. Ten druhý se taky asi nakonec nepovedl, tak do třetice, ale už si naděje nedělám. Třetí téma je: Čtu. Jsem normální?.
Miluji knihy, je to můj svět, který mi nikdo nevezme. Knihy jsou pro mě útěkem, snem, mimorealitou. V knihách najdu vše, co potřebuji nebo najít chci, popřípadě hledám a nedokážu popsat. S knihou jsem se sice nenarodila, ale provázela mě od útlého dětství. První byl velký červený malovaný atlas plný dětských obrázků ročních období, jídla, ovoce, zeleniny přes činnosti, zaměstnání a spoustu jiného. S druhou třídou přišel čtenářský deník a vášeň v knihách. Pohádky, neodmyslitelná součást mého dětství, plynule přešly ve foglarovky a knihy podobného žánru. Na mém vztahu ke knihám má velkou zásluhu můj starší bratr, se kterým jsme po nocích tajně četli knihy a kazili si oči. Ne nadarmo nám maminka vyhrožovala zabavením knížek, když jsme je měli ukryté pod sešity, že se jako učíme.

S přechodem na střední školu jsem dočetla všechny foglarovky, které jsem po různu sehnala a začala se inspirovat seznamem doporučené literatury. Objevovala knihy už naprosto různých žánrů – povídky, básně, divadelní hry… A literatura mě začala velice ovlivňovat. Pan Fulghum mi vnukl pár filosofických podnětů a ukázal pár souvislostí z uměleckého, historického a náboženského pozadí. Paní Němcová mi dala odpočinout u Babičky a jiných povídek, kdy jsem se mohla procházet bosá po vesnicích, pást krávy a sbírat bylinky. Pan Čapek mě nechal přemýšlet nad vyústěním detektivního příběhu a otázkou, kdo je vrah stejně jako paní Christie. Pan Moliére mi vtipně popsal dnešní špatné vlastnosti stejně jako pan Shakespear, který řešil, zda „být či nebýt“. Paní Wilsonová mě zavedla do světa aktuálních mentálních nemocí a závislostí, jiný německý voják mě dojal popisem, jaké to bylo za války a co vše musel nebo nemusel dělat. Židovská zajatkyně se vyznala, co vše přežila v koncentračním táboře…

Takto bych mohla pokračovat. Je velice málo knížek, které mi vůbec nic nedaly nebo mě nijak neovlivnily. Každá vložila střípek do mozaiky mého pohledu na svět, knihy mi ukázaly, jaký život byl, je a možná bude. A co víc, díky knihám mám zásobu slov a pozoruji, jak je čeština nádherným jazykem. Proto mě tak bolí, že upadá a mí vrstevníci raději používají angličtinu. Ano, je důležitá, ale co čeština? A propos, v literatuře se schovávám pod lavici, protože mě číst baví, a to není moderní. Baví mě číst knihy z různých období a nepřijdou mi nudné. Asi nejsem normální…

Příspěvek byl publikován v rubrice Články jinaké a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Knihomolka

  1. Vendy
    Ještěže existují takoví “lidi, co nejsou normální”. Představ si, kdyby nikdo nečetl, nikdo nepsal, nefotil, nemaloval obrázky. To by byla sakra nuda…
    Jak jsem četla průběh tvých čtenářských pokusů a seznamování, úplně jsem se viděla v bleděmodrém. Moje první knížka byla tuším o vodníku Česílkovi, ale jak jsem se naučila číst, tak pohádky se u mě střídaly jak na běžícím pásu, co jsem neměla doma, získala jsem v knihovně. Broučci, Ferda mravenec, Mikulášovy patálie… K Foglarovkám jsem se dostala až v páté třídě a teprve postupně časem získávala další kousky. Pak byly Mayovky, Verneovky a dívčí románky.
    Až potom jsem padla na scifi a fantasy literaturu a od té doby se vezu na vlně scifi a fantasy…
    A jsi normální, že čteš. Normální je totiž číst a čtením si tříbit mozek. Čtením taky získáš bohatší slovní zásobu. A trénuješ si představivost, fantazii. Tisíc čtenářů Pána prstenu mají tisíc různých představ…
    Jen to čtení není moderní. Ale kdoví…
    (Mimo téma – nechala jsem u sebe odpověď ohledně knihy Želary)

    pavel
    jako bych četl o sobě, taky jsem je schovával pod sešity a z knihovny jsem nosil celé nákupní tašky… 🙂
    lidé by měli hlavně v mládí číst dobré knihy, rozšiřuje se tím obzor… bohužel jsem k tomu svého syna nevedl a moje žena taky o knihy nestála, proto tak snadno skončili v té sektě… aspoň tak mi to připadá, když o tom někdy přemýšlím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.