Alkohol – jak to vidím já

Další pokus do rubriky Studenti čtou a píší noviny. Ten první se nepovedl, nemyslím si, že i ten druhý, ale za pokus to stojí :-). Druhé téma je: (Ne)zbytný alkohol.
Každý se ve svém životě setká s alkoholem minimálně jednou a od toho se odvíjí jeho další setkání. Kdy je to poprvé? Nabízí se dvě možnosti – hned po narození nebo o dva či tři roky později. Pokud jsou rodiče dítěte abstinenty, setká se s alkoholem pomocí neustálých reklam v televizi nebo minimálně vyjitím na ulici, kde má možnost vidět na každém rohu hospodu. Pokud je to druhá verze, setká se s tím samozřejmě již u svých rodičů.
Já se řadím někam do skupiny „o pár let později“. Oba mí rodiče jsou abstinenty, takže doma alkohol nevidím. Mé první větší setkání bylo asi okolo mých 10 let, kdy jsem byla na svatební hostině sestry mé kamarádky. Jak bývá na takovýchto akcích zvykem, přípitkem bylo víno a v našem křídle (dětském) samozřejmě hroznový džus. Číšníci ale vše nějak pomíchali a já s kamarádkou měla víno. Když se připíjelo, nevěřila jsem, co to je za džus, že je to tak odporné. Postupně jsme kolovali a zjišťovali, až se dopátralo, že je to opravdu víno. Toť mé první setkání. S přechodem na střední školu přichází i dospívání a touha vyzkoušet všechno, co dělají dospělí. Takže i alkohol.

A proč ne, když jsou všude kolem na něj reklamy? Vždyť jedna sklenička nikdy nikomu neublížila. Půllitr piva je po obědě dobrý na trávení. Bude to jen „pár deci“, neopiju se. Jak to dopadá? Slyším smutné příběhy od různých kamarádů o následcích – pařba v klubu, znásilnění, totální okno, kdy si nepamatují vůbec nic, skončí někde v příkopu, ranní bolehlav čili kocovina a nutnost přežít školní den. Co je na tom alkoholu tak skvělého? Nabudit buňky? Že to dělají ostatní? Přichází 18. rok a spotřeba se zmenšuje. Už to není takový adrenalin, už je to legální. Tak proč vlastně?

Mě alkohol neláká. Smrdí mi a při nedobrovolném ochutnání vína v 10 letech jsem zjistila, že mi ani nechutná. To si dám raději čerstvou vodu ze studánky, nějakou dobrou šťávu nebo Kofolu. Nestojím o výpadek paměti jen proto, že jsem si chtěla užít. Protože z jedné skleničky jsou dvě, ze dvou pět a z pěti závislost…

Příspěvek byl publikován v rubrice Články jinaké a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Alkohol – jak to vidím já

  1. Vendy
    Výborný článek a výborná úvaha. Alkohol opravdu stoupá do hlavy. A může způsobit různá trápení, z čehož kocovina a pokažený žaludek je to nejmenší. Jsi dobrá, že tě to neláká. I když, máš taky výhodu, že tě to neláká, protože ti to nechutná. Líp se odolává tomu, co nechutná, než tomu, co chutná…;-)
    Taky nemusím pít. I když… svoje výstřední alkoholické kousky už mám taky za sebou. Poprvé jsem to zvládla, když mi bylo pět let (ano, pět let, není to překlep), naši byli ve sklípku u strýce a mě vzali sebou. A já asi koštovala a ochutnávala a pak jsem byla prý pěkně zlomená. Lidi si mysleli, že jsu protivná a ufňukaná, houby! Já byla nadraná jak slíva a moje mamka, chudák, z toho měla ujímání…:-)
    Pak jsem si něco odbyla, když mi bylo nějakých -náct a od té doby nemusím. Dám si, ale vím, kdy mám dost, a naučila jsem se nápoje ředit. Víno s kolou nebo sodovkou, fernet s tonicem, rum s čajem. Piva stačí sklenka, a to většinou po nějakém vydatném jídle.
    Docela dovedu pochopit, když se opije mladá holka (je ještě pitomá), horší je, když se opíjí opakovaně a úplně nejhorší je, když se opije dospělá ženská. To už je spíš smutný jev…
    Jinak, alkohol, když se fakt pije s Mírou (mírou), tak je zdravý, podporuje trávení nebo krevní oběh. Naši předci si dávali každý den štamprli po ránu nebo popíjeli ředěné víno. A bylo jim zdravo a dobře po těle i po duši…:-)

    Berry
    Vendy: No, myslím, že by nebyl problém si na to zvyknout, tak si na to zvyklo dost lidí, které znám. Že jim to taky ze začátku nechutnalo, ale pijou, protože je to in. Teda, to jsi měla první setkání s alkoholem velice berzy :-). Brácha (mladší) asi v 5 strašně toužil ochutnal nealko pivo, které si dával dědeček po obědě, tak mu dal cucnout a ten to vyplivl :-D. Teď o prázdninách se mě to snažil učit pít brácha (ten starší :-D), ale taky jsem to vyprskla a šklebila se :-D. Smrdí to a není to dobré :-D. Já mám raději čajs medem, kofolu se pít teprve učím (je to divné, ale chutná mi ta bez cukru, tak s cukrem je… nevím, je asi moc sladká nebo jak to popsat, ale moc ji nemusím), tonic je na mě dost hořký :-D, na Silvestra si dám ráda dětský punč (teplá šťáva) nebo svařák (totéž) – to je lahoda :-).
    Možná má zdravotní účinky, ale mě to prostě neláká. Dát si, mít zatemněný mozek a neužít si skvělé chvíle s přáteli… Občas si věci s kamarády užíváme tak, že jsme úplně pod stolem, smějeme se, popadáme za břicho a jsme úplně mimo, a to pijeme jen vodu :-). Mám raději takovou zábavu. 🙂 Hold, jsem taková :-).

    Elisis
    Tak to tvoje první setkání je dost zajímavé. Číšníkovi bylo očividně jedno, že jste byli děti. No, já jsem se s tím setkala kolem těch 8 let, jsme si cucla likéru Ale už nevím jak to chutnalo ,ale prý jsem se tvářila křečovitě ..
    Mě taky alkohol neláká, ale bojím se, že když se napiju, už nepřestanu. Že mi ho někdo bude nutit nebo tak ..
    Taky mě ale nepřitahuje myšlenka na to, že by mi ráno bylo zle, nevěděla co jsem provedla atd.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.