Dneska jsem nějak přemýšlela (dobře, článek je přednastavený, ve středu jsem přemýšlela a napsala) a rozhodla se, že napíšu článek, jak jsem psát vůbec začala. Věřte tomu nebo ne, nechápu, jak jsem vlastně začala.
Prvním impulsem byl můj starší bráška. Vzor úplně ve všem – odrazilo se to i v tomto. Byl na nějakém fóru, kam dával svoje básničky (na které je machr) a povídky. Psával je ale na přemýšlení, takže někteří lidé je nepochopili a psali názory, že je to hnusný. Byl hodně dobrý na slohovky a psal je i některým kamarádům, kteří neměli nápady. Spíše se jim nechtělo . Já jednou chtěla brášku využít, aby za mě slohovku napsal. Ale přísná maminka zakázala, že se mám snažit sama. Dnes jsem jí za to moc vděčná. Ale pořád mě to extra nebavilo.
Pak si chtěl brácha založit web, jenže nějak mu to nevyšlo. Já chtěla samozřejmě taky a nějaký ten pátek to trvalo, než se to uskutečnilo. Za pár let mi web vznikl, spíše blog. Řešila jsem, co tam, budu dávat. V té době mě už psaní začalo bavit. Nejdříve to byly staré slohovky ze školy a pak to začalo jít nějak samo. Úvahy, povídky… Však to tu vidíte.
Začínal se mi dostávat do rukou foťák a já zase trapně po svém bratrovi chtěla umět fotit. Nejdřív to byl děs, ale pak mě bráška naučil, že si musím všímal maličkostí nebo zajímavostí. Vyfotit dvojbarevný plicník, pavučinku, kapičku rosy. A zase to začalo jít nějak samo.
Takže, když nad tím přemýšlím a shrnu to – jak jsem začala? Díky přísnosti maminky a vzoru v bratrovi. A dnes jsem jim za to moc vděčná. A proč mě baví psaní? Asi proto, že jsem ukecaná a miluju knížky – hodně čtu, rozšiřuji si slovní zásobu a tak podobně. Ukecanost chce ven – povídky tomu dávají prostor . To je asi všechno k mému začátku, pokud si správně vzpomínám.
To bylo dobré zamyšlení, vidíš, všechno zlé je pro něco dobré – v tomhle případě nekompromisní maminka a snaha dostat se tam, kde byl tvůj bráška. Je dobrý, že ti vysvětlil nějaké věci, třeba detaily focení, na co se zaměřit… Ale je to i v tobě,kdybys nechtěla, nidky tyhle věci nepřijmeš a nenaučíš se. Myslím, že tvůj blog proklikám až k začátku, abych se podívala (některé blogy opravdu takto “prolézám” i zpětně, dokud to jde…)
A vidíš, v něčem jsi bráchu předčila, ty jsi první založila web. Tedy blog. Ale blog je na webu, takže web…
A že miluješ knížky, to je poznat i na stylu psaní, na vyjadřování. Podobně jako u Růženky, Caddy a Clarett, nebo Blackie, i na tvém blogu se dobře pobývá, je vidět, že jsi svá a nepotřebuješ sem cpát desítky celebrit a kusovek, i když obrázky a fotky na některých blozích jsou krásné, ale vzhledem k tomu, že tam dávají jen fotky bez jediné věty, je to takové jalové…
Tady nic takového nehrozí. Fotíš to co vidíš, co se ti líbí a snažíš se brát věci i z různých úhlů (líbil se mi třeba pohled na zátoku – foceno z výšky, nebo to vypadalo jako z výšky – a poslední hraní s pampeliškou. Máš dobré nápady. A zajímavé aktivity, výlety, pobyty…
Ale už končím, nebo zase skoro článkuju…
P.S. tvůj brácha má blog nebo kam píše? Docela bych si jeho dílka ráda přečetla. Pokud to není tajemství…:-)
Občas sem nahlížím, dlouho se neobjevil žádný článeček… doufám že si užíváš léta a sluníčka a že v tom není nic jiného! (I když, nějaká láska na obzoru by to taky vysvětlila…:-))
A co fotky?
Vendy: Moc díky za shrnutí a názor, moc si ho vážím :-). Aktuálně nevím, jak to s ním je. Vím, že kdysi psal na jedno fórum, ale 5 let to klidně bude. Zjistím a dám vědět ;-).
poetiza: Co přesně s nima?
Mám to podobné jako ty. Akorát to nebyl brácha, ale spíš blog. Nebavilo mě psát, neuměla jsem fotit, ale blog mě k tomu jaksi dohnal. Ale hlavně vděčím tobě, Berry 🙂 Díky tobě jsem začala vyvíjet tyhle záliby. Ale doufám, že to nebereš jako tak, že bych se opičila. Moc ti děkuji 😉 :*
Ten tvůj začátek – tak za ten jsem vděčná. Protože nebýt začátku, nebyl by tu ani výsledek. Nu a pohleď, jak ten výsledek vypadá – skvěle…XD
Díky bráškovi a mamince.:-)