Když jsem v pátek odjížděla pryč, netušila jsem, jaké překvapení mě bude čekat. Ale vy to vlastně nevíte, tak všechno od začátku.
V pátek jsem přiletěla ze školy, nastavila článek sem a na druhý blog a utíkala na vlak, aby mi neujel . Můj mladší bráška se se mnou chtěl samozřejmě rozloučit, ale nešly mu zavázat tkaničky. Já musela utíkat na tramvaj, abych vše stihla a on se se spolužákem vydali chvíli po mně, aby mi aspoň zamávali. Krásný to pohled, kdy jsem udýchaná naskočila do tramvaje, sundala krosnu, opřela ji a chytla se. Tramvaj se pomalu rozjížděla a přesně v tu chvíli mí dva malí chlapci přiběhli a zběsile mávali. Řeknu vám, připadala jsem si jako hvězda.
Na nádraží jsem se sešla s dalšíma třema holkama a společně jsme jeli opět na rádcovský kurz. Bylo to naše druhé setkání a tentokrát probíhalo ve městě, kde hoří stálý olympijský oheň. Je to Třinec . Jsou tam hned u nádraží železárny a oheň je prý až šest metrů vysoký, ale mraky nám nedovolovaly to vidět.
Na nádraží jsme plnili různé úkoly, hlavně se přivítali s ostatními a pokračovali na chatu. Jeli jsme na Košařísku, kde bylo překvapení – mnoho sněhu. Nastal první problém – cesta byla příliš zledovatělá a auta měla problém to vyjet. Nakonec se to vymyslelo, my ťapkali po svých a měli romantickou noční procházku. Nádhera… To myslím upřímně.
Co jsme dělali celý víkend? Spoustu věcí. Učili se, ale také hráli názorné hry, byli venku a hlavně sledovali z okna, jak pořád sněží. Nejlepší byla nedělní rozcvička – dělali jsme zimní sporty. Paráda – během půl hodinky jsme stihli lyžovat, sáňkovat, stavět sněhuláka, krasobruslit, jet na kole,… Bylo toho strašně moc a taky jsme se parádně nasmáli.
Víkend byl naprosto nezapomenutelný. Hned bych se vrátila… Loučení bolelo, ostatně jako vždy. Z vlaků jsme si hned začali hromadně smskovat a psát si, jak se nám navzájem stýská. Ale život jde dál…
Když jsme odjížděli, měli jsme po kolena sněhu a byli jsme rádi, že jsme se dostali včas na vlak . Dojedeme domů a tady po sněhu není ani památky. Co památky, je tu sedm stupňů nad nulou… Kdo se má z takových teplotních šoků pořád vzpamatovávat…
V pondělí mě čekala nepříjemná škola. Ale šlo to, jen se mi stýskalo. Myšlenkami jsem byla u mých kamarádů z rádcáků, takže duševně nepřítomná. A jsem pořád… Když zažijete něco, těžko jde zapomenout.
K těm šokům z počasí – o víkendu má být 18 stupňů. Hrůza, pak se divíme, proč jsme nemocní… Dnes jsem fotila políčko sněženek, co sem průběžně přidávám. Z toho vyplývá – nášup dalších dvou fotek z dneška .
Nevím, co bych dodala. Nechci vás zatěžovat, ale v budoucnu sem dám jednu fotku z rádcáku, která si myslím, že se povedla. Jo, ještě jedna hláška. Chtěly jsme s kamarádkou válet sudy, tak jsme lehly do sněhu a pak jen: ono to nejede…:-D
P.S. Potřebovala bych poradit. Spíše by se mi to hodilo. Jeden z úkolů je vybrat si jedno z nabídnutých témat. Oslovilo mě fotit přírodu – přesněji toto:
Snímky rostlin a živočichů: Pořiď 20 snímků rostlin tak, aby byly dobře rozeznatelné květy, listy a celkový vzhled rostliny a 20 snímků živočichů, z nichž nejméně 10 musí být volně žijící druhy.
Myslíte si, že bych zvládla udělat kvalitní fotky, podle toho, co tu občas vidíte?
P.S.2 Držte mi prosím zítra palce, jdu si vyřizovat jednu věc ohledně své budoucí SOČ, pokud víte co to je. Pokud ne, je to projekt, který budu v budoucnu obhajovat jako maturitní práci… Děkuju…
Rádcovský kurz? To zní zajímavě a myslím že jste měli dobrý program. Hlavní je nálada, a ta byla jasně dobrá. Stihnout během půl hodiny několik různých činností, to je opravdu dobře využitý čas!
Třinecké železárny znám, tam a ještě na Nové Huti by se mohl točit Vetřelec 5… děsběs.
Počasí mě taky štve, ta zima už mi leze krkem a mám jí plná kusadla.
K těm obrázkům, teda fotkám – můžu ti zcela odpovědně říct, že na tvých fotkách jsou rozpoznatelné květy, listy i celkový vzhled rostliny. Jinými slovy – fotíš dobře, dej se do toho! Držím palce, ať se fotky povedou, hlavně těch živočichů, bo ti, jak známo, nepostojí…:-)
no vidíš jak tě brácha má rád 🙂
s těmi fotkami ti neporadím, já nevařím ani nefotografuji podle “kuchařky” jednoduše všechno citem 😀
ale sněženky se ti krásně povedly… a myslím že patříš k těm pořádným lidem, kteří uklízí 🙂
Popravdě, mám docela radost, že ta “Bílá” konečně sleze. Jsem už proti sněhu “trošičku” zaujatá, pravda. 🙂
Souhlasím s předchozími komentáři – Ty sněženky jsou vyfocené moc hezky. Já a foťák moc kamarádi nejsme a proto obdivuji všechny krásné fotografie a jejich autory 🙂
Jinak hezké fotky, nezveřejnovala jsi na “blog” už nějaké podobné? to je jedno, jsou moc hezké!
No vidíš, pro svého brášku jsi opravdu star, když kvůli tobě běžel za tebou jen proto, aby ti před celou tramvají zamával na cestu 😉
Rádcovský kurz zní doopravdy zajímavě, taky bych si dala říct. K obrázkům a fotkám – určitě do toho jdi, máš moc pěkné a kvalitní fotky, do toho! 🙂
Tak to si myslím,že jste si to parádně užili,fakt,bych tam jela hned s váma 🙂 I když ten sníh mi už trochu leze krkem,fakt už to jaro,prostě,teplo sluníčko a tak.Dneska jsme šli ze školy,úplně teplo,ale zástupkyně : navlečte si bundy.Jejký,tak jsme si je dali,a hned jak jsme vyšli z brány koly,sundaly si je 😀 Jo přesně,všichni si ztěžujou,že jsou všichni nemocní,ale za to může počasí,takové aprílově 😛 Fotky se ti zase povedly,ostatně jako vždycky,že?:-) Jasně,loučení bolí,řekla bych vždycky,ale podle toho s kým se loučíme 😉 Tak to je fakt velký úkol,to bych asi nezvládla,ale vím,že ty to zvládneš,si profík na fotky 🙂 Nevím,jak bych ti mohla poradit,fotit moc neumím .. Ten projekt už máš asi za sebou,doufám že ti to vyšlo 🙂 škoda,že jste ten oheň neviděli,musí to být super 😉