Mám ráda jaro. Nevím proč vlastně, důvodů je mnoho.

Za prvé – je toho tolik k focení (ne, že bych extra ráda fotila, ale přírodu si nemohu odpustit nevyfotit a občas se mi povede i nějaký ten živý tvor ). No řekněte, jdete si tak na procházku a tady v předzahrádce odkvétají sněženky, tady raší něco jiného. Dojdete do lesa a už jsou tady podléšky a sasanky a… Najednou se vše probouzí a je to něco tak dokonalého a nádherného.

To se dostáváme k druhému bodu. Můžeme jít na procházku. Po té zimní únavě můžeme odložit zimní bundy a přestáváme vrstvit. Mám zimu sice moc ráda, ale přijde mi to takové fádní. Do školy za tmy, ze školy za tmy. Ven se už nemůže, je tma a z té tmy taková únava. Nikomu se nic nechce, je zima a není ani čas si sněhu užít. Letos jsem se vůbec nedostala na lyže, ale ani na boby nebo něco jiného. Na jaře konečně můžeme ven, je takové to akorát teplo, zkracujeme kalhoty a odkládáme bundy. Užíváme si sluníčka a stačí nám 20 stupňů a jsme více než spokojení. Teda aspoň někteří.

Za třetí, vše se probouzí. Už jsem to sice zmínila, ale zmíním znovu. Nejen, že se probouzí příroda, ale rodí se nejvíce mláďat v zoologických zahradách. Objevuje se nádherná čerstvá jarní zelená travička, prší příjemné jarní deštíky, stromy se začínají obsypávat pupeny rašících listů a najednou chce všechno po tom dlouhém zimním spánku ven z půdy.

Toto všechno mě dobíjí energií. Jestli se ptáte, proč v nadpisu nabitím a ne nabytím energie, zvůdoním. Prosím pozor, češtinářská vložka. Jelikož v nadpisu to myslím nabytím, je to od slova nabude – být. A že mě dobíjí – dobít (jako dobít pušku). Snad chápete = konec vložky .

Ne, jaro mám opravdu ráda. Je to příjemné období. A abyste pochopili nadpis, odpoledne jsem byla s rodinou na procházce. Fotila jsem a dovolím si vloži tři fotečky. Škoda, že to ještě nekvete a teprve sníh taje, ale i tak je to jiné a hezčí .

Přijde mi to jako cesta života, zdá se rovná a není vidět konec, ale omyl je pravdou.

Sluníčko se v tuto chvíli schovalo za mraky a vypadalo to tak majestátně…

Panorama vesnice, ke které jsme došli, s dominantou kostelíku. Krásné, až na to, že kousek vlevo je vidět dálnice (mimo fotku).