Dneska jsme v češtině četli ukázku z Romea a Julie a také z Hamleta (kterého mám celého přečteného a líbil se mi). No a měli jsme poetickou chvilku – vybrat si dvojverší z jedné z těchto dvou ukázek a navázat na něj v jakémkoli duchu. Tak jsem si vybrala a pokusila se navázat.
Malé upozornění předem: poetismus je jeden ze stylů, které mi opravdu nesedí, takže to má odpovídající kvalitu. Třeba se někomu zalíbí ta myšlenka .

Vůně člověka
Co sejde na jméně? I kdyby růži
nazvali jinak, bude vonět stejně.

Pročpak mají věci názvy?
Co značí naše jména?
Pod tím názvem, vůně skrytá,
představa, co táhne dál.

Vůně lidská, jeho gesta
pod jménem se vykreslí.
Obličej a oči hnedka
obraz máme hotový.

Leč – stejné jméno, jiný člověk,
copak může stejně vonět?
Jedno jméno – jeden člověk
to vše jen jeden obraz tvořit může.

Stejné jméno a dva lidé
spory tvoří prapodivné.
Jméno – to obyčejný název přeci je.
Proč tedy hádek tolik způsobuje?

Jen věci mají názvy,
lidé svoje jména,
to jasné je už odpradávna,
vím to já i ty.

Stejně lidé tyto jména
tvoří k vůni přátel svých,
aby vůní z toho slova
zavoněl jim vítr z nich.

(Já vím, že je ta fotka divná, ale nemohla jsem si to odpustit a jiné růže nemám. Je to divné, protože je víc jak 3 roky stará a svůj foťáček jsem měla čerstvě.)