Upozornění: Inspirováno skutečnou událostí, budu ráda, pokud mi napíšete svůj názor.
Věnování: Všem těm, kteří mě podporují a dodávají sílu nevzdát se.

Byl jeden mladý muž, spíše kluk, který strašně rád fotil. Nefotil dlouho, nefotil ani nějak zázračně dobře nebo vyjímečně. Fotil, protože ho to bavilo a přišel na to, že sem tam to i někomu udělá radost. Založil si na internetu svou galerii a tam začal přidávat své fotky. Trochu se za ně styděl, tak o své galerii nepsal mnoha lidem. Jen nejlepším kamarádům nebo těm, u kterých tušil, že se tam třeba občas podívají. Tak šel čas, možná se zlepšoval, možná zhoršoval, ale na tom nám nezáleží. Občas ho překvapilo, kdo o galerii ví a někdy se dočkal i komentářů na jeho adresu, že se fotky líbí. Byl z toho nadšený a bavilo ho to.

Jednoho dne si psal s kamarádem, který se přihlásil na jeden blog do konkurzu a prosil našeho kluka, jestli by s ním věci do přihlášky zkonzultoval. Rád to udělal, nebylo téměř nic k vytknutí. Chápal kamarádovu nervozitu, taky on sám často zasílal někomu své fotky na konzultaci, než je dal do galerie. Kamarád byl jedním z výherců v konkurzu a náš kluk mu to opravdu přál. Dokonce mezi řečí obou chlapců padlo, že třeba někdy by si mohli pomoct. Šlo o to, že výherce musel i občas k fotkám něco psát a to šlo kamarádovi velice dobře. Ale focení ho zkrátka tolik nebralo. A tak plynul čas.

Přišel další den, kdy kamarád našemu chlapci napsal, jestli by mu s něčím pomohl. Něco s fotkami a že k tomu ty popisky napíše. Náš chlapec nadšeně souhlasil, zrovna dodělal jednu sadu fotek, a tak mu to ani nevadilo a viděl v tom výzvu. Ochotně se jal práce, snažil se ji přizpůsobit kamarádovi, aby se mu o fotkách pak dobře psalo. Hodně věcí opravoval přes Photoshop, aby to bylo zkrátka dokonalé. Shodli se na konečné verzi a kamarádovi zbylo už jen něco dopsat a slíbil, že ho uvede jako autora fotek. Náš kluk se zdráhal a konečné zveřejnění nechal na kamarádovi. Byl stydlivý a nebyl si jistý, jestli chce, aby se o něm vědělo. Už se nemohl dočkat, až si na tom jednom blogu přečte, co k tomu kamarád vymyslí.

Byla správná hodina, kluk nadšeně zadal do vyhledávače adresu blogu, která se mu hned načetla a zarazil se. Vyskočil na něj článek od kamaráda s úvodem: Nafotil jsem pro vás takovou tematickou sadu, snad se vám bude líbit ;). Chvíli na to zíral, pak rozklikl a díval se na fotky. Byly to ty samé fotky, nijak nezměněné. Nevěděl, co si má myslet. Chtěl řvát, byl naštvaný, ale hlavně zklamaný. Ano, asi to byla jeho chyba, že to bral s legrací a své autorství nechal na kamarádovi. Věděl, že kamarádovi nějak blbne program, ve kterém měl dělat popisky. Nebylo jisté, zda se to povede. Jediné, co opravdu nečekal, bylo tohle. Zveřejnění čistě jeho práce bez čehokoli. Zklamaně na to zíral, pozavíral okna ve vyhledávači a chtěl smazat celou galerii. Naštěstí ho pár nejbližších zadrželo. Přesto, přemýšlí, co má dělat. Jestli se má nějak zachovat nebo to raději nechat plynout a zvykat si, že život takový zkrátka je.

A tak se ptám, co byste poradili našemu klukovi vy? Jaký na to máte vůbec názor?