Kdybych měla křídla

Kdybych měla křídla, mohla bych být ptákem. Mohla bych se vznášet v oblacích a dotknout se jich. Konečně bych zjistila, jestli jsou opravdu ze šlehačky nebo to byly jen pohádky. Možná bych se dostala nad ně a viděla celou Zemi jako z letadla. Obletěla bych ji a podívala se všude, měla bych na to čas. Po nějaké době by mě to možná omrzelo, pořád létat. Slétla bych ke květině a přivoněla si k ní. Letěla vstříc slunečnímu svitu, krásným loukám a voňavým dálavám. Jenže, co když bych byla jediným lidským ptákem? Byla bych sama a bylo by mi smutno po mých přátelích a rodině. Co bych jedla? Nektar nebo něco jiného? Ani nevím, jestli bych vůbec jedla. Ne, ptákem bych být nechtěla.

Kdybych měla, křídla, mohla bych být andělem. Hlídala bych malé děti před srážkou s auty, nepíchly by se o injekční stříkačku v pískovišti, kterou tam kdosi zanechal. Zařídila bych, aby měly milující rodiče. Byla bych vždy u nich, když by je něco trápilo a měly strach. Schovala je pod svá křídla. Nevěděly by sice, že jsem to já, ale věděly, že to byl někdo nad nimi. Nedopustila bych žádné zlo, až by tu byl ráj na Zemi. Všichni by se měli rádi, neexistovala by nenávist, hněv a bolest. Pak by mě vlastně nepotřeboval vůbec nikdo, všechno by bylo v pořádku a neměla bych co nebo koho hlídat. Bylo by zajímavé být andělem, měla bych své poslání, ale po něm by pro mě vše skončilo.

Kdybych měla křídla, dokázala bych se v životě povznést. Nikdo by má křídla sice neviděl, ani nepoznal. Jen já bych o nich věděla, protože by to byla pomyslná křídla. Učila bych se jejich umění. Nehněvala se, nic by mě nezamrzelo a nezabolelo. Povznesla bych se nad hloupé posměchy, uštěpačné poznámky, křivdy, úplatky. Odpovídala bych s úsměvem a křídla předávala dál. Příčinou k předání by byl jediný důvod – naučila bych se povznést i bez nich, a proto bych je mohla předat dál. Tak bychom se postupně díky křídlům všichni učili povznést a na světě by bylo krásně. Jenže asi ne tak docela, třeba by to časem někdo zapomněl a kazil nám ostatním žití. Ale my bychom se nad něj přeci dokázali povznést. Tak nevím. Stejně, tato křídla by se mi líbila nejvíce. Povznesla bych se nad lidi, kteří chtějí pořád ubližovat a dokázala být oporou jiným. Těm, kteří se s křídly povznést ještě nestihli nebo neměli šanci naučit. Zkrátka měla bych radost ze života.

Kdybych měla křídla, nevím, co bych si zvolila. Možná se povznést. Bylo by to sice sobecké, ale příjemné. Ovšem příjemnější, zajímavější a užitečnější by byla možnost být andělem. Mohla bych vymýtit zlo, i když by o mě nevěděli a má úloha skončila. Byl by konec, protože by nebyl důvod chránit lidi samotné před sebou samými.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zamyšlení a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.