Pro Mooony – Nová práce (15 – závěr)

Zavřela jsem za nimi dveře a sklouzla po nich na zem, kde jsem se posadila. Ríša si sedl vedle mě, přehodil svou zdravou ruku kolem mých ramen. Opřela jsem hlavu dozadu o dveře, zavřela oči a držela se jeho objímající ruky. „Jsi unavená?“ ozvalo se mi u ucha. Otevřela jsem oči, podívala se do těch jeho a usmála se.

„Ani ne, možná trochu. Bylo toho dneska dost a jsem nevyspaná. Ale ne unavená.“

„V tom případě, můžu ti uvařit čaj?“

„Aji jo, budu ráda. Tak nám uvař čaj a já nachystám nějaké dobroty.“ Pomalinku se postavil, pomohl mi vstát a já došla do pokoje. Vyndala jsem oříšky, hrozinky a sedla si na turka do křesla. Za chvilku jsem ho viděla, jak se snaží donést hrníčky. Rychle jsem vstala a pomohla mu. Přece jen, neměl by to přehánět s tou rukou. Omluvně se usmíval. Položila jsem hrníčky a sedla si za ním. Teda spíše lehla, na něj. On si lehl na pohovku a já na něho. Jeho ruce jsem založila na sobě, aby mě objímaly. Hlavou jsem se opřela o jeho rameno a políbila ho na tvář.

Usmál se na mě a já si na oplátku hrála s jeho prsty. „Nad čím přemýšlíš?“, zeptal se mě šeptem. Trošku jsem zvážněla. Nemyslela jsem si, že to pozná. „Chceš mi to říct nebo ne?“ a u toho se na mě podíval těma svýma očima.

„Víš, dneska jsem podala výpověď. Přemýšlela jsem a asi jsem vnitřně byla rozhodnutá, ale stejně je to pro mě náročný. Jak jsem ti včera říkala, seš můj nadřízený. No, uvědomila jsem si plno věcí. Jedno vím jistě – že tuhle práci chci, ale mnohem víc chci tebe. Nepotřebuji kariéru, když budu s někým, komu patřím. Sice si teď musím znovu hledat práci, ale asi mi to ani nevadí. “ Ucítila jsem jeho prsty na svém obličeji.

„Tos neměla. Hlavně nemusela. Nechci, aby ses kvůli mě musela takto rozhodovat. Proč jsi mi to neřekla? Mohli jsme spolu najít nějaké řešení.“

„Jaké asi? Žádné jiné není. Ne, neřeš to, prosím. Jsem rozhodnutá.“

„Možná seš, ale mrzí tě to. Proč se ti jinak lesknou oči?“

Podívala jsem se mu pevně do očí, usmála se a chytla ho za ruku. „Ano, možná mě to mrzí. Ale už jsem něco zvládla pochytit, je to pro mě skvělá zkušenost. A konečně vím, že kariéru chci, ale ještě mnohem více chci tebe. Chápeš to? Nechci být na nějakém blbém vrcholu a mít obrovský plat a nervy v kýblu, chci být s tebou, protože tě miluju.“ Místo toho, aby cokoli řekl, mě pevně objal a něžně políbil. Já objala ho a začali jsme se líbat.

A jak to v pohádkách bývá, i téhle byl konec. Ze mě je paní Praková, mám skvělého manžela a možná budeme mít brzy i naše první děťátko. Práci jsem si pak našla poměrně rychle a baví mě dokonce mnohem více, i když na tu úplně první taky nikdy nezapomenu. Občas se vzbudím se strachem, že jdu poprvé do své nové práce, ale pak vedle sebe najdu Ríšu a mám moc skvělý pocit. Dokud nezažijete, nepochopíte.

To bylo vše, co bych vám ke své nové práci, kterou jsem měla ani ne pár týdnů, mohla říct. Poučení nakonec? Práce je důležitá, ale pro mě osobně byla důležitější rodina a city, které jsem zavrhovala…

Příspěvek byl publikován v rubrice Na přání a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Pro Mooony – Nová práce (15 – závěr)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.