Asi začínám mít náladu psát myšlenky před spaním. Kukadla se mi hodně zavírají, ale ještě napíšu pár myšlenek. Ne, nebudu se opakovat a nebude to o očích, ale o něčem jiném.

Asi znáte citáty ve stylu, jaký si to uděláte, takový to máte – viz jedna známá písnička. Zrovna dneska v tělocviku to zmínila naše profesorka, že se jí vrací všechno, co kdysi udělala – špatného. Já sama to vnímám. Nebo spíše vidím u některých. Nemusí to být otázka hodin nebo dnů, ale i roků, třeba desítek roků. Co to je potom za život,když se nad vším musí přemýšlet, jaké to bude mít následky do budoucna. Asi se budeme všichni hlídat, ale co když to má smysl…?

Jenže je krásné, když se vám vrací to dobré. Sice jsem to asi ještě nezvládla zažít, ale o životě vím takhle málo *prsty drží úplně u sebe*. Nedělám si legraci, možná čtu rozumné knížky, možná se rozumně chovám a možná rozumně vypadám, ale zdaleka taková nejsem. Otázkou je, kdy dostanu rozum. Třeba nebudu nikdy rozumná. Myslím, že člověk se má pořád co učit. Teď se učím starat o sebe, přežít tenhle zkažený svět, za pár let si hledat zaměstnání, pak hlídat svoje děti a snažit se jim předat něco z toho, co jsem se naučila od života já. Aby se třeba nespálily stejně. Ve skutečnosti všichni víme, že je to trochu zbytečné. Kolik rad nám naši rodiče dají, my možná i věříme tomu, že mají pravdu, ale stejně se spálíme. Asi se musíme spálit, abychom sami pochopili. Škoda, že se historie opakuje. Nebo je to právě naopak dobře? Abychom se z historie poučili? To nám říká zase profesorka z dějepisu – je důležité znát historii, mnohdy se opakuje, ale v modernější podobě. Můžeme se vůbec někdy poučit?

Co zaseješ, to sklidíš. Vybavuje se mi jeden e-mail, který kdysi koloval. Zeptali se dcery nějakého muže, který zemřel při teroristickém útoku dne 11. září 2001 na otázku, kam si myslí, že se poděl Bůh, že tohle mohl dopustit. Ona tam jmenuje spoustu věcí, jak jsme Boha sami vyhnali, a proto jak se nám může vnucovat asi tak do života? Je to zajímavý e-mail, donutil mě dost přemýšlet.

Taky se snažíte některé věci odstranit a pak se ptáte, kde jsou? No, můžete přemýšlet. Třeba se vám to vrátí, třeba k něčemu dospějete, třeba na to za pár minut zapomenete. Třeba… Je pravda, že je život takový, jaký si ho uděláme nebo takový, jak nám ho zkazí okolí nebo takový, jak ho bereme? Všechno se časem vrátí. Ano, stojím si za tím. Třeba časem změním názor, ale asi by se muselo něco stát. Možná tajně věřím, že se všechno jednou vrátí. Nebo mi to je jedno? Asi není.

Možná vrátí, možná nevrátí….