Usla jsem jedna dvě. Nevím přesně, co se mi v noci zdálo, ale asi nic pěkného. Ráno jsem se vzbudila vyklepaná. Budil mě Ríša, který mě hladil po obličeji. Nahmatala jsem ho a pomalu otevřela oči.
„Dobré ráno Lili.“
„Co se stalo?“
„Nic zvláštního. Až teď – vzbudil jsem se, protože jsem nemohl spát. Chtěl jsem se na tebe podívat a ty jsi sebou házela v posteli a vzlykala ze spaní. No a pak ses začala probouzet.“ Snažila jsem se posadit, ale asi moc rychle – zamotala se mi hlava. Podchytil mě a já se o něj opřela. „To nic, to bude dobrý, jsem tady s tebou.“ Opatrně mě hladil po hlavě a šeptal různé věci. Zanedlouho mi přestaly i téct slzy a já se na něj podívala.
„Tak nový pokus. Krásné ráno Ríšo.“ Místo odpovědi mě políbil a pomohl mi vstát. Otřel mé uslzené tváře a ztratil se v kuchyni. Rychle jsem se umyla, oblékla a šla za ním. Tam mě čekalo překvapení – přímo královská snídaně. Nechápala jsem, jak to Ríša mohl zvládnout jen jednou rukou. Asi je to kouzelník. Společně jsme se nasnídali a já pak uklidila.
„Víš co? Skočil bych si k sobě pro nějaké věci a pak tě počkám před prací. Domů můžeme jít společně, co ty na to?“
„U mě je už doma? To je milé. Hele a co kdybys pozval na večeři svou sestru s manželem? Už ho pustili domů ne?“
„No, u tebe je doma. Jo, pustili ho před víkendem. Dobře, já je pozvu a pak na tebe počkám před prací, domluveni?“ Na znamení souhlasu jsem se usmála, objala ho a společně jsme se vydali na cestu, posléze každý jiným směrem. V práci to uběhlo velice rychle. Myslím, že z části to měl na svědomí Ríša – strašně jsem se na něho těšila. Když jsem odcházela, rozloučila jsem se s Idou. Při ranním příchodu jsem jí všechno vyklopila, takže se ani moc nedivila, kam tak spěchám.
U východu jsem ho uviděla – svého vyvoleného. Přímo jsem mu vletěla do náruče, až jsem ho málem shodila na zem. Začali jsme se smát a já ho, ruku v ruce, vedla svou už oblíbenou zkratkou. Nějak jsem si zvykla chodit do práce pěšky. Drželi jsme se a mlčky kráčeli domů. Na co slova, teď nebyla potřeba. Zbytek dne uběhl až moc rychle. Když jsme přišli domů, společně jsme uvařili večeři – hádali jsme se, co kdo udělá. Naše hádky ve většině případů končily polibky. Například on mě nechtěl nechat to zamíchat a já ho věci nakrájet. Já narozdíl od něho k tomu měla důvod, když má ruku v sádře. Pak jsme měli společnou večeři s Ríšovou sestrou Eliškou a jejím manželem Markem. Jsou strašně hodní a skvěle jsme si popovídali. Když se večer nachýlil, rozloučili jsme se. S Elis jsme se objaly a s Ríšou v objetí je vyprovodili.
To be continued…
Tak, po více jak dvou měsících díl, který je stejně dlouho napsaný, ale nějak jsem neměla jistotu. Tak přečtěte, když budete chtít,zanechte komentář. Budu ráda, za jakoukoliv kritiku či cokoli jiného…;-)
A jinak, je to něco na oslavu začátku školního roku.:-P
No, radši zmizím, než mě zazdíte….:-)