Seděla jsem v letadle. Dva dny utekly jako voda a já si jen snažila v hlavě srovnat, co udělám. Radši jsem to vzdala a vytáhla knížku. Zanedlouho jsme dosedli na přistávací dráhu, byli odbaveni a já se vydala za vítající skupinkou hochů. Lukáš a jeho dva uličníci. Jsou to raraši, ale moc hodní. Přivítali mě, kluci si mě vzali mezi sebe a Lukáš mi vzal kufr. Lukáš moc nemluvil, věděla jsem, že si popovídáme až doma, ale kluci na mě hrnuli jednu novinku za druhou. Zdárně jsme se po vyčerpávající cestě autem dostali domů k Lukášovi a Míše.
Míša mě vítala s otevřenou náručí a oznámením, že pro tento večer se jich nezbavím, protože tam budu spát. Vděčně jsem ji objala a vrhla se do koupelny, abych se trochu probrala po únavné cestě. Společně jsme se navečeřeli, Míša šla uložit kluky a já se uvelebila na pohovku, abych pak mohla klidně usnout. Ale ještě předtím jsem si s nimi potřebovala popovídat a oni to věděli.
Probírali jsme to celé. Řekla jsem Míši vše o Richardovi. Sice něco věděla od Lukáše, ale opět mi to pomohlo si to nějakým způsobem urovnat v hlavě. K ničemu více či méně významnému jsme nedospěli. Jen mi na to řekli své názory, které se shodovali a které jsem vnitřně cítila i já. Jen jsem je nechtěla moc poslouchat. Dost se mi začaly klížit oči a hovor už byl stejně skončen, proto mě opustili a já usínala. Jen jsem zaslechla Lukáše, jak mi sděloval, že mě ráno do práce odveze a věci mi zaveze do bytu, který mi připraví. Míša mě ještě stihla pohladit po vlasech a pak jsem už nic nevnímala.
Ráno jsem se probudila nádherně vyspinkaná, plná energie a překvapivě i dobré nálady. Rychle jsem se nachystala a jela jsem s Lukášem. Celou cestu jsme nepromluvili a já začínala být čím dál tím víc zaraženější. Než jsem vystoupila, objali jsme se s Lukášem. Přišla jsem do práce a první jsem uviděla Idu. Nejdřív se mi začala nesmyslně omlouvat, že mi přerušila dovolenou. Utla jsem ji při nádechu s tím, že se nemá za co omlouvat, protože se přece nevybourala ona a není to kvůli ní. Udiveně se na mě podívala a já ji místo toho objala. Pak jsem pokračovala do laboratoře.
Když jsem vše udělala, vydala jsem se už oblíbenou zkratkou přes parky domů. Doma jsem našla vše nádherně uklizené a na svém místě. V kuchyni mě čekal vzkaz: Zavolej mu. Udělej to, i když se toho bojíš, aspoň budeš mít dobrý pocit, že jsi udělala vše. L.
Snažila jsem se vyloudit úsměv, ale moc to nešlo. Tak jsem to vzdala, vytáhla mobil a napsala smsku Richardovi, jestli by nemohl přijít. Že bych s ním potřebovala něco probrat a nechce se mi to psát přes smsky nebo telefonovat. Pokud souhlasí, ať mě prozvoní. Šla jsem si do koupelny rozčesat vlasy a osprchovat se. Když jsem se vrátila do kuchyně, abych si uvařila čaj, začal mi zvonit mobil. Ano, byl to Richard.
To be continued…
Tak to jsme zvědavá, jak to dopadne, napínáš mě 😉